Dům Františka Bílka v Chýnově
Chýnovská „chaloupka“ byla prvním vlastním obydlím Františka Bílka (1872–1941), které si vystavěl roku 1898 na odlehlém pozemku svých rodičů. Po osudovém konfliktu s J. V. Myslbekem (1892) se umělec na několik let vrátil do Chýnova, kde vytvořil svá stěžejní raná díla včetně velkého Krucifixu (1896–1901). Prostředí rodného města a okolní přírody formovalo jeho specifický mystický projev mísící náboženské myšlenky s obdivem k přírodě.
Stavba vznikla podle Bílkova vlastního projektu a díky finanční pomoci malířky Heleny Emingerové zprostředkované Zdenkou Braunerovou, jež tehdy mladého sochaře významně podporovala. Okamžitá publicita, které se chýnovské novostavbě dostalo na stránkách dobových časopisů, vyvolala nebývalý zájem pražských umělců a intelektuálů o Bílkovo originální refugium, osobnost i tvorbu. Ve svém důsledku způsobila jeho následné docenění domácím uměleckým světem.
Stroze kubickou hmotu obdélné budovy romantizuje výrazně přesahující mansardová střecha, tmavé prvky dřevěných štítů, vnějších schodů, pavlače a středového věžovitého altánu s vyhlídkou do zahrady. S režným zdivem neomítané fasády kontrastují ve světlém štuku provedená okenní ostění a reliéfy. Biblicko-kosmologické nápisy a přírodní náměty lemující okna a dveře doplňují trojici figurálních kompozic symbolicky alegorizujících jednotlivá údobí lidského života: mládí (Jsme přikryti), dospělost (Země nám mluví) a stáří (Náš skon).
Stejně jako mladší pražská vila osahuje levá polovina chýnovské stavby vysoký sochařský ateliér, pravá pak původní obydlí sestávající v obou podlažích z chodby a dvojice obytných místností. Poté, co Bílek natrvalo přesídlil do Prahy, sloužila chýnovská „chaloupka“ jeho rodině jako oblíbené letní sídlo. Sochař tu strávil poslední měsíce svého života. Pochován byl na zdejším hřbitově, na kterém lze kromě jeho impozantního vlastního hrobu (Modlitba nad hroby) obdivovat též další pozoruhodné náhrobky vytvořené přímo Bílkem i řadou jeho chýnovských následovníků
V chýnovském Bílkově domě jsou vystavena především umělcova díla s husitskou tématikou (včetně modelu Husova pomníku v Táboře) a reliéfy z druhé poloviny jeho tvůrčího období. Další exponáty připomínají sochařovo přátelství s významnými českými básníky Juliem Zeyerem a Otokarem Březinou a spolupráci s chýnovskými hrnčíři. Atmosféru obytných interiérů dotváří Bílkem navrhovaný nábytek. Objekt je od roku 1990 ve správě Galerie hlavního města Prahy – stejně jako pražská Bílkova vila, kde lze navštívit hlavní expozici věnovanou umělcově tvorbě.
