Galerie hlavního města Prahy
zobrazit menu

• SOKL / Vojtěch Míča: Budka

více o akci Moje Mariánské >

SOKL
Vojtěch Míča / Budka

 

Projekt SOKL je plánován jako dlouhodobá spolupráce GHMP a IPR (Institut plánování a rozvoje hlavního města Prahy) >. IPR připravuje pokračování a rozšíření svého úspěšného projektu z roku 2016 Pražské židle & stolky, jež slouží ke zlepšování veřejných prostranství, ve kterých se nenachází dostatečné možnosti k posezení či k zobytňování doposud nevyužitých míst ve veřejném prostoru.

 

Novým formátem je chystaný projekt s pracovním názvem Pražské plácky, v jehož rámci se IPR bude snažit o oživení „hluchých“ a zanedbaných komunikací a koutů v rezidenčních částech města, které jsou nyní nevhodně zabírány a využívány k nepovolenému (nicméně nezakázanému) parkování automobilů. Pro obyvatele by tyto plochy měly sloužit jako místa setkávání, nových možností využívání veřejného prostoru pro vlastní každodenní i společenský život. Součástí těchto plácků budou i dočasné instalace nebo expozice pečlivě vybraných uměleckých děl, mikrovýstavy ve veřejném prostoru. Projekt obyvatelům města umožní každodenní kontakt s projevy současného umění i se samotnými umělci.

 

Jako první mikrovýstava z výstavního cyklu umění ve veřejném prostoru Galerie hlavního města Prahy SOKL na Mariánském náměstí bude instalace objektu Budka ak. sochaře Vojtěcha Míči, který vznikl v roce 2008 v rámci akce ArtPhone na pražské Kampě. 

 

 

 

„Poměry hmoty, design kontra materiál, moderní nemoderní. Co se stane, když design přebují, telefonní budka jako místo nostalgie, sentimentu, senility – komunikace sám se sebou?

Telefonní budka před kterou stojím, Mám mobil a ještě se trápit „co s ní“, to už je přehnané... Jsem člověk „společenský“, své objekty, sochy, před sebe pro jistotu stavím jako jakési nezúčastněné a netečné komunikátory, hradby, kontakty, sleduji reakce okolí. „Komunikuji“, abych nakonec zjistil, že vedu divný monolog. Když se přede mě někdo či něco postaví, vstoupí mi do cesty či jinak překáží, tak se na to minimálně kouknu. Když můžu. Takže proč ne. Stojím před tou budkou, můžu se jí dotknout, s chutí prásknout kladivem do skla, konečně, nikdy jsem si to nedovolil, můžu? Mohu ji zničit, sešrotovat taky můžu, mohu ji obdivovat, ignorovat, vše na co si vzpomenu mohu s tou budkou udělat, ve vztahu k budce jsem svobodný... pane jo!? Mám to překládat do srozumitelné řeči? Podat vysvětlení? Proč beton, proč polystyren, proč šedá, proč jsem do ní jednoduše jenom neprásk a nenechal ji tak. Proč – proto. První pohled, rychlý odsudek, jednoduché vysvětlení, rezignace na vlastní pátrání po příčině, sousto rychle snědené v bufetu, jednoduchá vysvětlení jsou, ale někdy jim chybí chuť. Prostě je to tak, udělám čáru, je to tak, udělám tedy budku, a aby bylo vidět, že je telefonní dám tam telefon, proč? Jednoduché?“ (Vojtěch Míča)

 

Vojtěch Míča, Budka, 2008  beton, sklo, železo, 230 × 110 × 110 cm

 



další aktuality