Kruhy vidím všude Petr Babák

Téma kruhu mě hněte už řadu dekád. Všude vidím kruhy a vůbec nevím proč. Ale impulz k napsání těchto řádků přišel až po včerejší prezentaci účastníka soutěže na logo Zoo Brno, která nás porotce měla přesvědčit o tom, že když bude mít Zoo jako své logo kruh, že už nic lepšího nikdo nevymyslí. To byla sama o sobě dost zajímavá myšlenka. Za mě sice v oblasti grafického designu zcela zcestná, ale když jsem v očích prezentujícího viděl ten zápal pro kruh – a kolik logotypů Mastercard a olympijských plakátů a prací londýnského Pentagramu a mnoho dalších kruhů nám odprezentoval v domnění, že přece už musíme sami pochopit, že Zoo Brno může mít jen a jen kruh a nic jinýho.

Tedy sám jsem si pak po tomto impulsu sedl a udělal rešerši a vlastně pak čuměl, kolik logotypů ve tvaru kruhů kruhovatých kolem nás lítá. Tak nějak až kosmicky, jako kdyby ho řídila nějaká dávná barokní síla a bez jakéhokoli pevnějšího ukotvení či dodatečného vysvětlení: logo BMW, Škody a vlastně každý auto má cool variantu, kterou napere do kruhu, Audi dokonce čtyřkruhování, odkazující na pohon každého vozu, nebo ultra red circle Japan vycházejícího slunce, pikto recyklace kruhy v kruhu a zamotání šipek navrch, Instragram, logo Firefox, zelené kroužení Spotify, praní od Tide, do nedávna Twiter, kruh plný zářezů Minolta, drnčivá Motorola, olejem namaštěné ČKD, slaďoučká Pepsi, Nasa, modromodrej Skype, cigára Lucky Strike od Raymonda Löewyho, kapka Vodafonu, kafedříči a salamandři Starbucks, u aut ještě dojče ikona Mercedes a ještě navíc Benz, obličej z LG, krásnej modrej punkt USA Today, Xbox, skvělý logo London Underground skoro jako univerzální dopravní značka, Target, lítací Korean Air, Bayer skříženej s Bayer, Der-Grune-Punkt naprosto ryštyš, prohlížeč Safari, CBC ale i Jing a Jang, a dokonce i moje oblíbená Alfa Romeo a mnoho a mnoho dalších variantu kruhu. Sám jsem si taky v grafické práci nějakýho kruha loupnul. Třeba hned dva u loga mmcité, ale s příběhem, samozřejmě.

Říkal jsem si u té Zoo prezentace, ten kluk prostě miluje kruh asi stejně jako já a taky mu asi nedá vůbec spát. Anebo, což se postupem prezentace ukázalo jako pravdivější, chce Zoo prodat kruh, kterej nijak zvlášť nemiluje. Neví, jak z toho Zoo kouzlení ven, a navíc ho ani nevymyslel. Nevím, ale stále asi zcela naivně očekávám, že v uvažování nad grafickým designem současnosti hraje prim nějaká myšlenka. Ne, že si vezmu tvar, který vidím všude, a řeknu si, do toho tvaru naperu Zoo nebo cokoli mě napadne. Ano, můžu přijít ke kruhu velkou oklikou přes smradlavé kozí bobky nebo hlavu leguána či dvě sladké meruňky z babiččina sadu, ale to je jiná story. On měl evidentně na mysli, prodám Zoo kruh a basta fidli a at’ to stojí, co to stojí. Ano, jsem stále tak naivní, že si myslím, že v grafickém designu jde o to myšlení, hledání, kroužení a propadání se. Navíc mi přijde celé to bloudění a osahávání neznámého tak krásné. Klidně bych si na bílé triko dal nápis vysázený písmem Univers Bold: Petr Babák je naivní. Ale chci od grafického designu prostě nějak víc.

Jen jsem se po ránu na chvíli zastavil v naší koupelně a rozhlídl se: dva kruhy v ovládání splachování, kruhová růžice sprchy vod Stracka, role toaletního papíru, kruhový display na osobní váze, gumové černé kruhy seřazené do pravidelného gridu na stupátku z Ikea, který má dnes doma každý, kruh stropního světla, kruh odpadu ve vaně, kruh obličeje na koupelnovém obrazu od Hany Puchové, kruh víčka zubní pasty, kruh s žebry ventilátor, kruh klíčové dírky či kruhy zásuvek, kruh Šárčiny pudřenky, kruh hubice velkého černého fénu, kruhy háčků na pověšení ručníků a pozor, kruhy skleněných květináčů na orchideje, dva kruhy zrcátek a to se pořád rozhlížím jen po koupelně a zdaleka nejsem u konce. Například v naší koupelně se kruh vyskytuje tak v 80 % tvarů. Jediný trumf sází kruhu velká sada pravidelných, přesných a ostrých čtverců mozaiky, kterou je celá koupelna obložena. S trochou nadsázky se mi chce říct, že základní principy bauhausovského tvarosloví se nám válí v koupelně bez nějakého výrazného záměru. Určitě bych mohl otevřít ještě důležité téma ergonometrie a lidské ruky, ale tu nechám spát a jen připomenu, že bauhausovský trojúhelník, v paměťové mapě své mysli, v koupelně nenacházím. Určitě ještě zajdu znovu na pečlivý průzkum a věřím, že alespoň jeden najdu. Vždyť co by byl Bauhaus style bez trojúhelníku. Modrá, červená, žlutá.

Kruh. K jeho magii jistě patří i fakt, že když chcete rukou bez jakékoli pomůcky nakreslit přesný kruh, jste bez šance. A přitom může stačit jen pouhý kousek provázku, který namotáte na klacík, a po zapíchnutí do země jen zakroužíte a máte ho. Krásný, naprosto přesný tvar kruhu. Zcela nadpozemský. Můžete si ho načmárnout v lese mezi šiškama, na zastávce autobusu mezi psíma chcankama nebo uprostřed světelného kuželu okenní vitráže na podlaze Santiniho na Zelené hoře. Kousek provázku a klacek a máte dokonalý a přesný kruh. Cítím v tom kus olivové Antiky, sloupy s jónskými hlavicemi, bílé řízy filosofů, scházejících se k pravidelnému symposionu. Přitom bez nástrojů jste v loji. Nakreslíte jen, tu více či méně, hrbolatou bramboru. Můžete kreslit velmi mrštně nebo buddhisticky s rozvahou a hlubokým dýcháním. Můžete si u tohoto procesu pouštět AC/DC nebo Davida Sylviana. Brambora jako vyšitá bramborovým stehem. Možná i to je důvod jakéhosi zbožštění kruhu. Ta nemožnost.

Co znamená symbol kruhu

Kruh nemá začátek ani konec. Je nestranný, označuje celistvost, jednotu, rovnováhu a řád. Reprezentuje obraz vesmíru, cykly ročních období, život člověka a dráhy planet kolem slunce. Napříč časem a různými kulturami představuje nepřekonatelný ideál dokonalosti. V rané historii se prý kruh stal symbolem mužského božství, aby se později objevil ve formě svatozáře nad hlavou andělů. Nemaje začátku ani konce, představuje nekonečnost, dokonalost a věčnost. Často je používán jako symbol Boha.

Jak narýsovat kruh

Už jsem zmiňoval prostý provázek a klacík. Leč kruh je rovinný geometrický útvar, omezený kružnicí. Kruh je určen svým středem S a poloměrem r. Je to množina všech bodů roviny, které mají od středu vzdálenost menší nebo rovnou poloměru. Zní to skoro jako modernistický verš od Karla Teigeho: Je to množina všech bodů roviny. Chybí, v této prosté geometrické definici, snad už jen manifestační červeň v nekompromisní diagonále nebo Rodčenkův výkřik z dnes už ikonického propagačního plakátu s mladou rozzářenou komsomolkou v bílém šátku jak exaltovaně křičí: Knigi. Po vsem otrasljam znanija. Nekompromisní poezie. Ale vidím v tom i záblesk šedého krouceného vousu Archimédova.

A co mám doma za kruhy?

Od jisté doby sbírám kruhy, ale přiznám se, že to na začátku nebyl žádný záměr. Prostě některé věci se dějou úplně mimo vás. Je to jakási magie. Něco, jako když si po ránu taháte tarotovou kartu dne a pokaždé z paklíku, i když vždy po důkladném zamíchaní, několikerém a opakovaném, vytáhnete stejně Královnu holí. Náhoda, fyzika, chemie, astronomie, kybernetika nebo tarot? Nevím. Ale Královnu holí. Tak jsem si časem uvědomil, že máme doma na zdech vlastně dost prací umělců, kteří nějakým způsobem do svých prací zakomponovávají kruh: Steklík a jeho něžná modrá ňadrovka, dva bílé kruhy, jeden pečlivě vyšitý z bílých korálek a druhý akrylovou barvou od Denisy Lehocké, Chalánkové zvětšená paletka z Adobe Photoshopu s neskutečnou Vendula pečlivostí vystříhaná nůžkama na nehty, Stano Filko Asociácie XXII, 1968–69, Vladimír Kokolia Uši, Vojtěch Veškrna pomeranč naruby, David Krňanský a jeho tři základní geometrické tvary vyvedené modrou barvou na modře postříkaný podklad, surrealisticky náhodný a vědomý dekalk Miloše Korečka, Johana Pošová a její pomeranče jako zvířátka či lidičky svlečené z oranžové kůže, Eda Babák detail rezavé koule, dnes už z pouhých architektonicko-technických zbytků z ikonické elektrárny ESSO od Fragnera v Kolíně, Julius Reichel a jeho dva neohrabané kruhy natažené asi poslepu na kus kárované flanelové košile, které když viděla jedna naše návštěva výtvarně akademicky vzdělaná, říká: Co to jako je? To bych namalovala taky. U podobných teorií čumím jako blázen a tážu se: A proč si to teda už dávno nenamalovala? Franta & Böhm a jejich společná boxovací kresba vyboxovaná za 1,5 h tvrdého boxu, prostý černý hokejový puk napíchnutý hřebíkem a naposledy použitý na rybníku v Žebětíně někdy kolem roku 86, obrácená miska Mariana Pally uhnětená vlastníma rukama z hlíny vedle baráku s ručně vyškrábaným názvem: Krtinec III. M. Palla, RVN a prostá, ale velká role papíru vyfocená z boku ve francouzské tiskárně nebo věčný experimentátor Dalibor Chatrný a jeho vypalové kruhy do poskládaného ručního papíru.

A kdo?

A kdo udělá ten nejpřesnější kruh? A udělá ho navíc každý den? A proč teda máme vlastně rádi kruhy? No, protože to kulaté slunce vyleze každý den.

Autor je grafický designer a pedagog