Žlutá je barva moči Petr Babák

Žlutá a psycho

Z hlediska psychologického žlutá prý povzbuzuje, osvobozuje, přináší uvolnění, pocit souladu, harmonie, působí vesele a otevřeně, ale může být spojována i s povrchností a přelétavostí. Hmm. Žlutá barva je barva Slunce, světla a optimismu, jež oživuje, aktivuje a osvobozuje před strachem. A proč je vlastně žlutá žlutá? Žlutá je jedna ze základních barev barevného spektra, je to barva monochromatického světla o vlnové délce mezi 565 nm a 590 nm. Žlutá barva patří mezi základní barvy při subtraktivním míchání používaném při barevném tisku (viz CMYK), jejím doplňkem je modrá. (Někteří umělci uznávají tradiční teorii barev, podle které je doplňkem žluté barvy nachová.) Žlutá je velice výrazná barva, maximum slunečního záření je právě v oblasti žluté barvy, lidské oko je na žlutou barvu velice citlivé. Z toho důvodu se žlutá používá pro upoutání pozornosti, jako varování a podobně. Žlutá je také údajně schopná vyvolat pocity frustrace a hněvu. Hmm. I když je považována za veselou barvu, lidé ve žlutých pokojích častěji ztrácejí nervy a děti mají tendenci více plakat. Se žlutou jsem teda zatím neplakal, ale co není, může být. Povzbuzuje nejen mysl, ale je ověřené, že podporuje i chuť k jídlu. Proto je žlutá využívána v interiérech restaurací a není náhoda, že ji najdete v logu většiny fastfoodů. Žlutá je (taky v přírodě) barvou signální. Nejvyššího účinku dosahuje v kontrastu s černou. Na semaforu znamená žlutá barva „pozor“, signalizuje brzkou změnu signálu. Ve sportu žlutá barva slouží pro varování (žlutá karta), při automobilových závodech signalizuje žlutá vlajka výstrahu, auta se nesmí předjíždět. Vysoce viditelné žluté barvy jsou používány pro silniční konstrukční zařízení, žlutým majáčkem jsou označena vozidla, která by mohla ohrozit okolní provoz. Žlutá v umění často zastupuje zlatou a jako taková je symbolem věčnosti. Jako „žlutá rasa“ se označují Asiaté. Žlutá je mezi mezinárodními politickými organizacemi barva liberálů. Žlutého papíru užívají Zlaté stránky – součást telefonního seznamu, který je dále tříděn podle kategorií.

Plachý a čůrání

Žlutá je typická barva pro moč. Vida. Nemůžu v této souvislosti nezmínit knihu o tomto žlutém produktu od Jakuba Plachého s názvem Velká kniha o čůrání. Doporučuju ku bedlivé pozornosti. Vyšla už i v dalších jazycích a obsahuje mýty, fakta, polopravdy. Třeba v ní zjistíte, proč nemočit na elektrický proud, pochopíte různé styly čůrání, jak čůrá revizor, premiér, ježíš nebo dědeček. Že třeba výrazy „zajdu s pískem“ nebo „půjdu po žluté“, „musím vyždímat hadici“, „jdu to pokropit“ nebo „potřebuju tu močku dostat ven“ jsou stále stejné výrazy pro malou potřebu. Jaké mohou být barvy moči. Například, že modrá je vysoká hladina hořčíku nebo zelená při velké spotřebě chřestu. Že slon vyčůrá za den 49 litrů. Že potápěči si načůrají do neoprenu, aby jim ve velkých hloubkách nebyla zima nebo že evropští pekaři používali moč na vykynutí těsta na chleba před tím, než objevili droždí. Dobrou chuť!

Žluté Pantonky

Pro mě nejvíc žlutá je stovková ze CMYKu, ale žlutejch je mnoho. Třeba mám moc rád Pantone 803C, Pantone 810C, právě klasičku Pantone Process Yellow U, Pantone 115U, Pantone 114U, Pantone 129U, Pantone Hexachrome Yellow C, Pantone 102C, Pantone 108C, Pantone 116C, Pantone 123C, Pantone 135 ale i 136C. Je to poezie čísel, lettrismus pana Cmyka. A mnoho a mnoho dalších žlutých. Pěkné je taky některé percentuální složení vznikající při tisku žluté v tzv. CMYKu soutiskem azurové, magenty, žluté a černé. CMYK Basic – your colour matching systém: C0 M0 Y60 K0, C0 M20 Y80 K0, C0 M0 Y100 K0, C0 M0 Y80 K0, C0 M20 Y60 K0, C0 M0 Y79 K0 a tak dále a tak podobně. Žlutá krása vznikající pouhým spojením barev. Magie!

Žluté knihovny

Když jsem se rozhlížel po svých knihovnách, ani mě nijak nepřekvapilo, že žlutá ve hřbetech je dominantní. Může za to i schopnost v jistém smyslu vydržet kontrast jak s černou, tak se ne úplně vytratit s bílou. Tady samozřejmě vopatrně, nepoužívat tu nejkrásnější žlutou, teda stovkovou ze CMYKu, ale pro kontrast přidat trochu červené, zelené či modré. Bílá pak bude krásně kreslit a v tiskárně vám budou vděční, natož pak pan vydavatel. Je rovněž jasné, že v kdejaké výloze kdejakého knihkupce budete šajnit a saxes a prodejnost zaručena. Takže všichni spokojeni.

Měl ji Dalibor Chatrný?

Když si uděláte čaj ze žluté pampelišky, bude žlutý? Bude žlutý, když se díváš přes žlutý střep ze žlutého skla, bude svět pořád žlutý? Když napíšeš slovo žlutý na žlutý papír, uvidíš ho? Nevznikne zelená? Fialová? Když Dalibor Chatrný dělal svůj cyklus kreseb s pouhými nápisy, tzv. Textovou stěnu, která je nyní součástí stálé expozice v Moravské galerii v Brně a kde na pestrobarevných plochách najdete nasypaná pestrobarevně slova: JALOVĚ, LÍNĚ, NO, VEM TO ČERT, ZELENÁ, ZELENÁ, RUDĚ, RUDĚ, PROKLATĚ, BĚLEN TMOU, BYLO BUDE, AT‘ SI JAXI, ACH JO, ČERNĚ, má tam i žlutou? Kup si v Háemku žlutou mikinu. Jak dlouho se vydržíš dívat do Slunce, abys viděl žlutou? Je žlutý fotbalový dres Erlinga Haalanda, toho času hrajícího za Manchester City, který minulý týden strčil v Lize mistrů pět fíků, viditelnější na zeleném pažitu než fialový dres Romela Lukaku? Žluté ferrari je míň než červené ferrari? A co třeba Pangram (z řeckého pan gramma, „každé písmeno“), to je věta, která obsahuje všechna písmena dané abecedy. Pokud je obsahuje právě jednou, jedná se o dokonalý pangram. Pangramy jsou využívány pro typografické náhledy počítačových fontů, pro kontrolu podpory znaků národních abeced a pro testování tiskáren a dalších zařízení. Nejznámějším anglickým pangramem je věta: „The quick brown fox jumps over a lazy dog.“ Pangramem pro všechny znaky s českou diakritikou je: „Příliš žluťoučký kůň úpěl ďábelské ódy.“ Žluťoučký kůň?! Nebo žlutý a hbitý pavouk na subtilním kole Jonas Vingegaard. Nemůžeš ho v zářivé žluté přehlídnout. Navíc přeskakuje jeden kopec za druhým a i u těch s 12% se jakoby směje a cestou stíhá mávat svojí vyzáblou rukou Tadeji Pogačarovi. Když napíšeš žlutou pastelkou otázku, kterou si pokládá Vilém Flusser v knize Za filosofii fotografie, cituji: „… Fotografie jsou všude: v albech, v časopisech, v knihách, ve vitrínách, na plakátech, nákupních taškách, konzervách. Co to znamená?“, konec citace. Bude stejně hodnotná, jako když ji napíšeš modrou propiskou značky Pilot na pergamen? Najdi ve svém okolí, okruh maximálně 10 metrů, všechny žluté papíry a zkus je rozžvýkat do žluté hmoty a udělej z ní nový žlutý papír.
Je úplným paradoxem, že kdo může nejvíc žluté škodit, je samo žluté Slunce. Slunce dokáže svým žárem vyšisovat sluneční žlutou přímým šajnem, ba úplně ji zdevastovat ve velice krátkém čase, a umí to opravdu dokonale. Žlutá se svižně promění v bílou. Pokud má teda žlutá nějakou nevýhodu, tak je to právě rychlé a zaručené vyšisování Sluncem. Slunce zabíjí žlutou. Žlutá zabíjí žlutou samotnou žlutou.

Zlatý Zákopčaník

V historii známe jednoho panovníka a jednoho meteorologa, které žlutá rovněž proslavila. Jedním je Ludvík XIV., řečený Král Slunce nebo též Ludvík Veliký. Byl to francouzský král z rodu Bourbonů. A proč Král Slunce? Odpověď je celkem jednoduchá: Právě Slunce si Ludvík XIV. vybral za svůj symbol. Alegorie zářící hvězdy, která dává život všemu tvorstvu na naší zemi, se od té doby stala součástí jeho sebeprezentace. Proslul vostrým heslem: Stát jsem já! No, a tím druhým, bez podobných tužeb jako Král Slunce a celosvětově výrazně sice méně známým, je již zesnulý předpovídač počasí Ján Zákopčaník. Dle jména Slovák s evidentním Sluncem v duši, které si jistě přinesl díky toulkám slovenskými kotáry. Možná mě nenapadá lepší zakončení této žluté úvahy o žluté, než ikonickým přáním, kterým nás roky pan Ján častoval každý večer z televizních obrazovek: Slunce v duši!