Galerie hlavního města Prahy
zobrazit menu

Vytvářet místa, pojmenovat minulost – pojmenovat místa, vytvářet minulost (Fotograf Festival #10)

od: 9. 10. 2020
do: 25. 10. 2020

út-ne 10:00–18:00
čt 10:00–20:00

Dům fotografie

od: 9. 10. 2020
do: 25. 10. 2020
Dům fotografie, Revoluční 5, Praha 1

út-ne 10:00–18:00
čt 10:00–20:00

 

kurátorky
Stephanie Kiwitt
Tereza Rudolf
Anna Voswinckel 

 

vystavující autoři
Zbyněk Baladrán
Eiko Grimberg
Bernadette Keating
Martin Netočný
Shelly Silver
Gabriele Stötzer

 

ve spolupráci s 
Fotograf 07 z. s.

 

výstava probíhá v rámci
Fotograf Festival: Nerovný terén

 

vstupné 
plné: 120 Kč 
snížené: 60 Kč

 
 
 

praktické informace > 
Bezbariérový přístup zajištěn po telefonické domluvě: +420 702 283 922

Roku 1890 vydal Jacob Riis, dnes považovaný za jednoho z předchůdců moderní sociální fotografie, knihu s názvem “Jak žije druhá polovina”, ve které zachycuje dětskou práci a život v těch nejchudších čtvrtích jednoho z rozrůstajících se amerických hlavních měst. Umělkyně Shelly Silver ve své video-koláži, která je portrétem newyorské etnické enklávy Chinatown, zodpovídá otázku, kterou si Riis v názvu knihy pokládá: „Nevíme, protože nás to nezajímá!“ Ale ptáme se vůbec ještě, komu mimo nás patří veřejný prostor? Nebo jsme své utopické vize již ztratili? Nezbyly ze všech našich v minulosti vysněných utopií pouze slogany společností, které umělkyně Bernardette Keating překrucuje v hořkosladké parodie?

 

Instalace fotografií a projekcí umělce Eiko Grimberga The Pool se vrhá do hlubin paměti již mnohokrát přestavovaného místa, jehož proměny jsou ilustrací zrovna převládajících ideologií, kde se „to jiné“ vždy proměňuje nebo mizí. V krátkém filmu Martina Netočného je moderní vize urbanistického vývoje (přítomná například ve videu Zbyňka Baladrána) konfrontována s realitou a podmínkami dneška. Film Gabriele Stötzer představuje 13 žen a mužů tančících ve venkovních lokacích dle jejich vlastního výběru. Bez jakéhokoli hudebního doprovodu si každý z nich utvořil svůj vlastní pohyb, který opakuje až do momentu extatického vytržení. V kontextu socialistického státního zřízení film vyjadřuje „svobodu, která je nedílnou součástí každého z nás, pokud se jí chceme chopit“ (Stötzer). Všechna díla osobitým způsobem podtrhávají velmi křehké spojení mezi obrazem veřejného prostoru a stavem společnosti, která postupnou individualizací ztrácí pojem o „druhém,“ jenž je ale základním stavebním prvkem pozitivní změny.

číst dále

 


související objekty