Muzea umění a nové technologie: Pandemie jako příležitost k invenci

Muzea umění a nové technologie: Pandemie jako příležitost k invenci

Jedním z důležitých úkolů Národní galerie Praha, vyplývajícím z jejího poslání, je zprostředkování kontaktu s originály uměleckých děl v jejích sbírkách. Ačkoliv veřejná muzea již delší dobu čelí výzvě co největšího zpřístupnění sbírkových předmětů online, je kontakt a možnost fyzicky studovat výtvarné dílo zásadní devízou. Pandemie koronaviru zviditelnila potřebu vzdáleného přístupu ke sbírkám, který je umožněn rozvojem zobrazovacích a komunikačních technologií, a zároveň také zviditelnila nedostatky v této oblasti. Dalším podstatným rozměrem muzeí umění je setkávání lidí spojené s uměleckými zážitky a vzděláváním na kulturních a edukačních programech. Nemožnost naplňovat tyto aktivity z důvodu lockdownu nás donutila téměř ze dne na den zcela přehodnotit strategie a formáty, jakými lze naplňovat toto poslání alespoň distanční formou. Dlouhotrvající a vracející se pandemická situace nás navíc nutila ke kontinuálním inovacím – některá témata a přístupy se již záhy vyčerpaly, jiné se daly modifikovat, některé z nich se ukázaly platné i pro dobu, kdy pandemie pomíjí a inovační potenciál se transformoval do nových typů aktivit.

Záhy po zahájení prvního lockdownu na jaře 2020 jsme začali vydávat týdenní výzvy pod titulem „Umění být doma“. Jejich cílem bylo inspirovat veřejnost k bedlivému pohledu a tvořivosti, obrácenému do nitra našich domovů, obývaných mikroprostorů. Podobně jako řada umělců, jejichž díla jsou ve sbírkách NGP a kteří svojí citlivostí byli schopni docenit krásu všednosti. Výzvy sestávaly z motivace vybranými uměleckými díly a návodem pro vlastní tvorbu. Komunikovány byly zejména přes sociální síť Facebook a k dispozici byly na webu NGP. Primárně cílily na školy a pedagogy, otevřená forma však byla k dispozici každému zájemci o kreativní inspiraci a výtvarnou tvorbu. V následujících obdobích vývoje pandemie jsme přešli k dalším sériím těchto výzev. Nejprve to bylo „Umění být venku“, které podněcovalo k všímavosti a inspiraci okolím města či krajiny při procházkách, později jsme se zaměřili na „Techniky umění“, opět využívající inspirace výtvarnými díly ze sbírek NGP, následně jsme transformovali výzvy do série s názvem „Laborat (v)oř“ a v současnosti zahajujeme nový koncept, nazvaný „(S) mysl v umění“. Jeho pojetí odráží celý vývoj tohoto konceptu online edukace, který od formátu výzvy, u které jsme očekávali zpětnou vazbu publika, přešel k metodicky propracovaným a srozumitelným návodům pro tvorbu vycházející z děl ve sbírkách NGP. Zařadili jsme také rychlejší a srozumitelnější médium videa. Do budoucna bychom chtěli tyto a nově vznikající materiály soustředit v jakémsi rozcestníku výtvarné inspirace díly NGP, který by byl dostupný online na našem webu.¹

S ohledem na výraznou redukci učiva ve školách, ke které začalo docházet po přechodu na distanční výuku, nás zajímala otázka, zda se vůbec výtvarná výchova na školách v distanční podobě realizuje. Udělali jsme proto výzkum mezi pedagogy výtvarné výchovy, jehož výstupy jsme zpracovali do příspěvku, který byl přednesen na online konferenci INSEA Art education in times of coronavirus². Výstupy ankety jsme tak využili pro koncipování dalšího vzdělávacího obsahu pro pedagogy. Mezi častými požadavky byly metodické materiály pro přípravu výuky s konkrétními informacemi o uměleckých dílech, náměty a témata do výuky a zadání, stejně jako komentované videoprohlídky.³

NGP dlouhodobě vytváří ke klíčovým výstavám studijní materiály pro pedagogy, které zůstávají v online archivu. V reakci na pandemii jsme zařadili i materiál věnovaný tématu samoty, které bylo se začátkem epidemie velmi aktuální. Ten využil potenciál uměleckých děl, která nám nabízejí možnost kontemplovat problematické či frustrující události v životě a pomáhají nám je překonat.

S obecným přechodem na distanční výuku ve školním vzdělávání jsme se zabývali možností, jak převést také edukační program v galerii do distanční formy. V této oblasti jsme zkoušeli jak možnost programu, vedeného lektorem skrze platformy Zoom nebo Teams. Neobsahovaly sice jeden z nejcennějších aspektů galerijního vzdělávání – a sice kontakt s originály sbírkových předmětů, ale věřili jsme, že můžeme přispět k oživení distanční výuky metodicky podnětnými programy. Vyzkoušeli jsme takto zejména v několika desítkách opakování program k výstavě Rembrandt: Portrét člověka, a byl vyvinut také program k tématu Pašijí v umění pod titulem „Utrpení, smrt, vzkříšení“, který toto téma zkoumal také komparacemi s díly z různých sbírek. Úskalím tohoto typu edukace byla právě určitá distancovanost a velké výkyvy v efektivitě s ohledem na angažovanost konkrétních skupin žáků a studentů. Přínosem bylo oživení výuky, zobrazovací metody a rozhraní programů však nepřineslo příliš uspokojivou kvalitu reprezentace uměleckých děl, které jsme vnímali jako velký nedostatek v porovnání s živými programy. Zlepšení v této oblasti by bylo jistě možné, ale za cenu větších investic do přípravy ilustračních materiálů formou videí či práce s větším rozlišením a vůbec zpracováním prezentačních materiálů.

Do online prostředí jsme přenesli i seminář, určený dalšímu vzdělávání pedagogů, jejž jsme připravili s NIPOS Artama v souvislosti s chystanou celostátní přehlídkou dětských výtvarných prací. Pracovali jsme v něm více s předtočenými materiály i živým streamem z expozice, které nám umožnily zvýšit kvalitu semináře.⁴ Zároveň se nám tak podařilo oslovit i ty, kdo by kvůli velké vzdálenosti měli problém dorazit. Tento aspekt se ukázal jako jeden z největších benefitů distančních edukačních aktivit – oslovení publika mimo tradiční okruh dosahu fyzických budov NGP do budoucna představuje jeden z podstatných důvodů, proč ve formách distanční edukace pokračovat i mimo pandemii.

Jako funkční se ukázal model distanční výuky i pro kurz „Základy dějin umění“, který byl na konci završen dvěma dny komentovaných prohlídek originálů. Naopak u výtvarného atelieru pro děti převážila náročnost přípravy nad dopadem, ačkoliv se díky online realizaci podařilo udržet část komunity dětí, které ateliéry navštěvovaly.

Práce s publikem dětí a rodin, které v běžném provozu představovalo cca 25 procent činnosti se segmentovanou nabídkou programů, byla v online formě nahrazena soubory inspiračních aktivit k tvorbě, založených na sbírkách NGP. Programy založené na velkorysých prostorových aktivitách nebylo samozřejmě možné plnohodnotně alternovat, rozhodli jsme se však udržovat kontakt s komunitou různými inspiračními příspěvky na sociálních sítích. Týdně jsme publikovali „Herna doma“ a také řadu „Blízcí umění“.

Popularizační charakter v odlehčené, ale přesto sofistikované formě měly série uměleckých receptů „Uvař obraz“, sestávající z receptů, inspirovaných díly z různých sbírek NGP.

Při úvahách, jak zprostředkovat zejména dětem a dospělým aktuální výstavy tvůrčí, workshopovou formou, jsme vyzkoušeli několik podob videoworkshopů, které obsahovaly narativní linku a motivaci vycházející z uměleckých děl a také návod s inspirací k vlastní tvorbě. Do vývoje těchto výstupů bylo možné investovat více prostředků a času, spolupracovat s konkrétním videotvůrcem a zpracovávat scénář, stejně jako komplexní podobu videa. Postupně tak vznikly videoworkshopy k velkým výstavám (Rembrandt: Portrét Člověka, Mikuáš Medek: Nahý v trní a Toyen: Snící rebelka, později také Viktor Pivovarov: Moskevská gotika). Šlo o zcela nový typ práce na edukačním formátu, díky němuž získal edukační tým řadu zkušeností. Jde o formát, který by bylo možné rozvíjet do budoucna, provází ho však zvýšení finanční náklady a časová náročnost. K dispozici však zůstává online i ve chvíli, kdy již výstava není aktuální.⁵

Přednášky a diskuse patří k tradičnímu programu muzeí a galerií. V době jejich uzavření se ztratila možnost kontaktu s originálním dílem, na kterém byly dříve tyto formáty postavené. Mimo série videopřednášek a komentovaných prohlídek s kurátory výstav začala NGP uvádět nový typ pořadu – relaci „NGP on air“. Začínala několika liniemi, zaměřenými na výstavy, expozice a také aktuální společenské otázky v době pandemie. Živé vysílání umožňovalo interakci s publikem a odpovídání či diskusi na otázky, které zazněly v chatu. Tato programová řada, která pokračuje dodnes, se postupně tříbila, upravovala se její četnost i profilace. Některé relace byly více odborné, založené na výzkumu kurátorů, jiné byly více debatní nebo popularizační. Od prosince 2021 jsme zprofesionalizovali vizuální podobu relace a upravili její četnost tak, aby mohla získat náležitou mediální podporu, a tím i větší dosah. Z reakcí publika vyplynulo, že právě možnost sledovat tyto programy z celé republiky a de facto odkudkoliv s internetovým připojením stejně jako možnost navracet se k již vysílaným dílům v online archivu představují největší přínos těchto programů a vedou k mnohem lepšímu zpřístupnění umění široké veřejnosti a poslouží také v rámci dalšího vzdělávání. Video formát nám také umožnil pracovat u vybraných dílů překladem do českého znakového jazyka.⁶

Jak je zřejmé z mého příspěvku, poměrně dlouhá doba dvou let pandemie byla motivátorem k hledání nových přístupů zprostředkování umění a rozvoje publika. Pozitivní je, že se podařilo ověřit a etablovat programy, které mohou být přínosné i v době, kdy již galerie fungují v běžném provozu.

[1] ngprague.cz/udalost/3042/umeni-byt-venku
ngprague.cz/udalost/2871/umeni-byt-doma
ngprague.cz/udalost/3064/techniky-umeni
ngprague.cz/udalost/3147/laboratvor
[2] Více viz inseaconference.com
[3] Video s výstupy ankety Zavalený pramen youtube.com/watch?v=QFbstdezwhc
[4] Zpráva ze semináře a odkaz na práce účastníků – pedagogů je k dispozici online nipos.cz/blizko
[5] PLAYlist video workshopy youtube.com/playlist?list=PLHkieOSQsuW073srKqU6vL7_-P1PbVSJA
[6] Viz youtube.com/playlist?list=PLHkieOSQsuW2_CpPTllLIVBFz867ZTzxX