Josef Váchal ve sbírce grafiky GHMP

„Pro psychoanalýzu by byla Váchalova osobnost asi tvrdým oříškem, utvářely ji nejen vnější okolnosti, ale i vnitřní tlaky a duševní pnutí. Jeho pocity úzkosti a odcizení pravděpodobně ovlivnila i ta skutečnost, že byl nemanželským dítětem a že byl vychováván mimo rodinu – v cizím světě. Váchala sice popohání a žene touha k vyššímu bytí, ale zakrátko přichází pád a procitnutí ze sna. Váchalovy mystické výlety do astrálních končin, průzkumy pekla a podvědomí i nesentimentální pohledy na život mají svou vnitřní, i když spletitou logiku. Jako odstrčenému dítěti se Váchalovi nedostalo ani běžné rodinné výchovy ani vzdělání, jaké by si zasluhoval. Váchalova osobnost se utvářela spíše podle zákonů přírody než zákonů a konvencí společnosti. Vyrostl tak, jak mohl, s přirozenou nedůvěřivostí ke každé jistotě a k uznávaným autoritám. Váchal jako vždy dělal všechno záměrně naopak, tak trochu naschvál, aby lidem dokázal vlastní samostatnost.“ (Marie Rakušanová, Josef Váchal. Napsal, vyryl, vytiskl a svázal, 2014)

Josef Váchal v mládí prošel učením a zaměstnáním v knihvazačské dílně, po čemž následovalo studium malby – krajinářské i figurální – a také grafických technik. Nikdy však nestudoval na Akademii, své znalosti si osvojoval v soukromých ateliérech a dílnách. Váchal je znám zejména zastřešujícím tématem jeho tvorby, kterým byly mystika, spiritualismus, černá magie a osobité vidění světa, zkoumající lidské i nadlidské roviny existence. Josef Váchal vnímal různé umělecké směry, některé jasně odmítal, jinými se inspiroval nebo je cíleně citoval, ale nikdy nezrazoval svůj autorský pohled a tvůrčí svobodomyslnost.

Dalším silným zážitkem, který formoval Váchalovu tvorbu, byla jeho účast v bojích první světové války. Po návratu z války jeho nespokojenost s vlastní situací přerůstá v sarkastické obviňování společnosti a národa.

Jedním z mnoha způsobů, kterým si Josef Váchal přivydělával, byla výroba ex libris, původně obrazových značek, které vyjadřovaly knižní vlastnictví. Ta se od konce 19. století stala také předmětem sběratelství a od původních erbů nebo jiných drobnějších znaků se přesunula k samostatným grafickým listům. Ex libris, která se v době Váchalova života tvořila různými grafickými technikami, jsou na průsečíku užitého a volného umění, jsou vydávány v malém nákladu, podepsány a číslovány.

V ročence na rok 1927 Váchal píše: „Mohu říct, že jsem nezahálel. Vím, že tím způsobil jsem mnohým lidem těžké srdce a přátelům žádné překvapení, vím, že mnozí řeknou, že jsem hotový nezmar, a kdyby už Pánbů dal, aby mi spadla do klína toužená vila s pořádným psincem, což autorův ideál.“ V ročence dále Váchal nabízí přehled své činnosti po měsících: „V květnu dokončena řezba skříně (skleníku) polychromování a lakování téže. Item: prvních 4000 písmen do liteřiny vyřezáno a sázena jimi Carducciho báseň. V červnu dokončena sazba, 10 barevných a 1 s podtiskem linolitů k téže knize, a dokončen a vydán čtvrtý soubor dvaceti exlibris.“

Některá ex libris zpracovával Váchal také na zakázku. Zmiňuje se o nich ve svých denících. Například 6. června 1926 po návratu z procházky se psem Tarzanem a po výbuchu hněvu: „A pak hned řezal exlibris spolku pro ochranu zvířat. Duše se zmítá paradoxy: za hodinu na to, přátelsky vrtí ohonem pes, kdo dívá se, dobrý, očima jeho?“ A 26. listopadu téhož roku si zapsal: „Kreslil exlibris pro vychovatelku notáře Ludvíka a opravoval jeho exlibris dle přání: chce, aby astrální tělo jeho paní mělo mikádo a aby byla v těle tlustší!“

Ve sbírkách GHMP se nachází 205 Váchalových ex libris a 559 jeho grafických prací.