Emma Hanzlíková: Xiao fotil čínské kapely a básníky, než jejich naděje přejely tanky
23. 12. 2020
Podcast Na dotek Petra Viziny z Aktuálně.cz
S teoretičkou umění Emmou Hanzlíkovou o černobílých fotkách z Číny 80. let, o obdivu k západním značkám i o klecích s mluvícími ptáky.
Čínský fotograf Xiao Quan, ročník 1959, byl u všech důležitých událostí 80. let, které formovaly nezávislou uměleckou scénu v zemi. Zmapoval neoficiální historické mezníky uměleckých komunit v severních i jižních provinciích a stal se jejich přirozenou součástí.
„Fotoaparát byl dlouho nástrojem, který na čínském území ovládali především vyslanci koloniálních mocností, později se dostal do rukou čínské propagandy. V těch však nemohl zůstat navždy,“ vypočítává sinoložka Emma Hanzlíková čínskou historii přístroje, který u nás už považujeme za poněkud starodávný.
Autorka průvodního textu k výstavě Xiao Quana v Galerii hlavního města Prahy vysvětluje, jak fotografie čínských umělců 80. let číst. Obraz má vždy několik významových vrstev.
„Uvědomoval si, že žije v době přelomu, a fotil lidi, kteří podle něj měli v budoucnu něco dokázat,“ poznamenává Hanzlíková k portrétu básníků z cyklu Naše generace, na němž autor pracoval od poloviny 80. let. „Vidíme skupinu mladých básníků na fotce z bambusového háje. Z obrazu vystupuje kontext staré Číny. V tomto parku měl svoji chýši básník Tu Fu, jehož u nás známe z Mathesiových překladů Zpěvů staré Číny – básnické sbírky, kterou četly naše babičky.“
Čína je země paradoxů – obyvatele vedené komunistickou stranou pohání touha po západním značkovém zboží, především nejmodernějších telefonech. Na on-line generaci zahlcenou vlnami informací ale doléhá cenzura a její hlavní plod – zapomnění.
Když Emma Hanzlíková během studia v Číně zveřejnila v den výročí masakru na náměstí Nebeského klidu na sociálních sítích status „Tchien-an-men 25 let“, mysleli si její spolužáci, že má narozeniny a slaví je na ústředním pekingském náměstí. Ikonickou fotografii Tank Man, zachycující osamělého muže, jak čelí 5. června 1989 tankům, mladí lidé v Říši středu neznají.
