Ke třicetinám mi manželka dala test DNA. Genetická stopa vede na Balkán
9. 8. 2023
Podcast Na dotek Petra Viziny z Aktuálně.cz
„Představoval jsem si, že přijedu do orientálního města, kde muži bijí na ulicích ženy,“ popisuje svou první cestu do Srbska čtyřiatřicetiletý historik umění a kurátor Jakub Král. Kromě osobních důvodů mají jeho cesty na Balkán i pracovní výsledek. Například výstavu srbského výtvarníka a performera Dragoljuba Raši Todosijeviče v pražském Domě U Kamenného zvonu.
Přehlídku nazvanou Was ist Kunst? pořádá Galerie hlavního města Prahy, potrvá do 17. září. Přibližuje umění, nacionalismus i jeho symboly v zemích bývalé Jugoslávie. Zároveň je komentářem k současnosti, která podle kurátora Krále trpí „obludným postmodernismem“.
Mezi výjevy, s nimiž osmasedmdesátiletý Dragoljub Raša Todosijević pracuje, patří svastika s její proměnou z – například v Indii – posvátného symbolu štěstí v hákový kříž německého nacismu, který proti Srbům vedl genocidní válku.
Proč tento symbol jako součást umění nepůsobí na pražské výstavě skandálně, vysvětluje Král tendencemi, jež vyvrcholily rok a půl trvající agresí Ruska na Ukrajině. „Diváci nebo celá společnost už viděli všechno. Není to střet s něčím dramatickým,“ uvažuje. „Význam symbolů, na které jsme byli zvyklí, je v posledním roce a půl tentam. Můžeme to nazývat zkušeností s alternativními nebo nedořečenými pravdami, zkušeností s fake news. Postmodernismus zdaleka neskončil, ale vygradoval do obludných rozměrů,“ říká.
Výtvarník a performer Todosijević se doma nachází v paradoxním postavení veřejného nepřítele a zároveň klasika, hluboce ctěného jako reprezentanta srbského umění daleko za hranicemi Evropy.
Jednu část pražské výstavy pojmenovanou Gott liebt die Serben, tedy Bůh miluje Srby, lze číst jako jeho hravý komentář k srbskému nacionalismu. Ten má hluboké národnostní i náboženské kořeny a nepominul ani s konflikty a válkou na Balkáně v 90. letech minulého století.
„Srbsko je extrémně nacionalistická země,“ popisuje kurátor a následně připomíná tehdejšího srbského prezidenta. „Nacionalismus Slobodana Miloševiče byl příčinou jugoslávské krize a pozdějších válek. Jejich důsledkem byla, z pohledu Srbů, obrovská křivda Západu. Nynější politici rozdmychávají emoce srbského obyvatelstva a poštvávají ho proti národům, které vedle něj žijí. Kdyby nepřišla válka na Ukrajině, tipl bych si, že první války v Evropě znovu začnou v Bosně a Hercegovině nebo v Kosovu.“
Todosijević má ve zvyku pořádat v prostorách svých výstav jakousi národní hostinu – na stolech potažených černými ubrusy a seřazených do tvaru svastiky podává tradiční srbskou fazolovou polévku pasulj společně s dalším symbolem národní kuchyně, kterým jsou housky lepinje.
Pozůstatky stolování jako svérázné performance jsou k vidění také v Domě U Kamenného zvonu. „Zkoušel mě přesvědčovat, že bychom mohli podávat české jídlo, české pivo a pouštět českou hudbu tuzemských nacionalistů,“ vzpomíná Král.
Kurátor ale odmítl. Jednak aby zachoval původní vyznění večeře, jak ji Todosijević prováděl například v Německu nebo Japonsku, tedy v zemích, které mají se symbolem svastiky vlastní hořkou zkušenost. Ale nejspíš i proto, že se mu nechtělo jíst guláš za zvuků českého národovectví. „I tady by bylo co pouštět, nejen kapelu Orlík, která je, pokud vím, spíš hříčkou dějin. Tenhle typ populární nacionalistické zábavy je přece pořád živý. Jak se jmenuje ta česká kapela, která zpívá o mešitách?“ uzavírá.
