Klid je politický postoj, říká Jiří Thýn, který fotí, jako by maloval
14. 7. 2021
Podcast Na dotek Petra Viziny z Aktuálně.cz
S Jiřím Thýnem o nedostatečnosti fotografie, zacházení s díly zesnulých tvůrců i druhém životě socialistického sídliště Ládví.
Světlo používá místo tužky a v Galerii hlavního města Prahy právě představuje dílo inspirované prací sochařky Hany Wichterlové, která žila v letech 1903 až 1990. Ženy, jejíž tvorba reprezentuje meziválečný modernismus.
Výstava nazvaná Mlčení, torzo, přítomnost v úvodu představuje předmět fotografovy fascinace – objekty, které Wichterlová nazvala Portrét Vincence Makovského (1928), Kompozice (1929), Pupen (1932) a Pecka (1964). V dalších částech si pak Jiří Thýn od umělkyně půjčuje tvary i jejich vnitřní klid a originálně je rozvíjí pomocí fotografických a výtvarných technik.
„Prvně jsem práci Hany Wichterlové naživo viděl až na loňské výstavě Josefa Sudka pojmenované Fešandy ze šuplíků,“ vzpomíná Thýn. „Ze všech jejích věcí je cítit klid a soustředěnost,“ dodává.
Uměleckou výpůjčku, parafrázi či citaci považuje za eticky citlivé téma. „Co by na to řekla samotná Hana Wichterlová, nedokážu odhadnout. Zacházení s jejím odkazem je pro mě důležité a v našem nevyřčeném dialogu hrálo roli. Když jsem šel Pecku poprvé fotit, dlouho jsem před ní stál a ptal se v duchu autorky, jak bych to měl udělat. Co mě při tom napadalo, neumím popsat, ale záznam té emoce je teď vystavený v galerii.“
Letos čtyřiačtyřicetiletý Jiří Thýn vystudoval fotografii na pražské UMPRUM a absolvoval stáž v ateliéru malířství na Akademii výtvarných umění. Působil také v umělecké skupině Ládví, která se snažila dát charakter stejnojmennému pražskému sídlišti z komunistických časů.
Vnitřní klid, který obdivuje u objektů Hany Wichterlové, je blízký i jeho osobnímu naladění.
„Když se člověk zklidní, věci kolem nabývají jiného významu,“ říká. Schopnost vidět je pak podle jeho přesvědčení spojená právě s uměním soustředit se a mlčet. „Klid je svým způsobem manifestací politického postoje,“ myslí si.
