Jan Kovářík: Jsem dělníkem politiků. Ale jen v tomto případě.

9. 9. 2020
Podcast Na dotek Petra Viziny z Aktuálně.cz

Se sochařem Janem Kováříkem o jeho výstavě v barokním zámku a o pomníku Marie Terezie, který bude brzy stát blízko Pražského hradu.

V komnatách a na zahradě barokního zámku v pražské Troji jsou k vidění barevné objekty sochaře Jana Kováříka. Výstava se jmenuje Colorbond a exponáty na první pohled připomínají něco, co tu vyrostlo nebo žije – tedy přírodniny, případně živou organickou hmotu. Současné umění tak v prostorách Galerie hlavního města Prahy vede rozhovor s tvůrci baroka.

Objekty z počátků Kováříkovy tvorby jsou vystavené blízko vchodu. „Působí, jako by do sebe vtahovaly prostor, vznikaly totiž v menších, sklepních ateliérech. Současnější objekty už expandují, vyzařují ven,“ vysvětluje sochař, který dokončil svá studia na pražské Akademii výtvarných umění u profesorů Jindřicha Zeithammla a Milana Knížáka před 15 lety. Patří tedy již ke střední generaci výtvarníků.

Na rozdíl od běžných výstav nejsou tentokrát v Trojském zámku zakázány doteky. Autor je návštěvníkům přímo doporučuje. „Je-li nutkání sáhnout si na má díla jaksi vzrušující i pro jiné, je to pro mě vždy příjemným zjištěním a mám z toho upřímnou radost,“ uvádí v katalogu k výstavě.

Kovářík se zároveň brzy nejspíš stane součástí bitvy o pomníky – půtky o to, kterou epochu si sochami připomínat a od které si naopak držet odstup. Pro soutěž vypsanou městskou částí Praha 6 navrhl sochu Marie Terezie. Posměšně se jí někdy říká „kuželka“ nebo „figurka z Člověče, nezlob se“. Po sedmileté anabázi provázené dvěma protestními peticemi by měla již brzy být instalována blízko Hradčan. Na náměstí pojmenovaném právě po habsburské panovnici, která vládla monarchii mezi lety 1740 a 1780.

Někomu ale vadí, že nová socha reprezentuje vůdčí postavu období, v němž Habsburkové pustošili české země. Radnice Prahy 6, která za vznik díla zaplatila 3,5 milionu korun, naopak označila Marii Terezii za „vládkyni, která měla nepopiratelnou zásluhu na příchodu modernity do habsburského panství včetně českých zemí“.

„Nepotřebujeme konkrétní portrét panovnice, jdeme spíš po jejím symbolickém vyjádření,“ nastiňuje své pojetí Kovářík. A zároveň připouští, že vztyčování pomníků se dnes stalo vysoce politickou záležitostí. „A já jsem teď v tomto ohledu dělník politiků. To si musím přiznat,“ říká.