Modernímu umění nemůžeme rozumět dřív, než se s ním setkáme, říká Petříček

27. 9. 2023
Podcast Na dotek Petra Viziny z Aktuálně.cz

Mohou být obrazy a výtvarné umění víc než krásná ozdoba a povznášející potěšení? Otázku se pokouší zodpovědět nová výstava nazvaná Myšlení obrazem: Vizuální události Miroslava Petříčka, která příští týden začne v pražské Městské knihovně.

Pořádá ji Galerie hlavního města Prahy, potrvá do 28. ledna příštího roku. Významný český filozof zde s kurátorkou Jitkou Hlaváčkovou navazuje na svůj stejnojmenný text z roku 2009. Útlá kniha Myšlení obrazem se pro mnohé stala praktickou příručkou myšlení o výtvarných dílech. Podle jejího vzoru se i aktuální přehlídka snaží vyrovnat například s námitkou těch, kdo tvrdí, že modernímu umění není rozumět.

„Odpověděl bych jednoduše – chyba je v tom, že se mu snaží porozumět dříve, než se s ním setkají. Myslím, že setkání s obrazem je způsob, jak umění porozumět. Bez setkání to prostě nejde,“ říká dvaasedmdesátiletý filozof a estetik Petříček, profesor Filozofické fakulty Univerzity Karlovy. „A potom je tu otázka, jestli jsou tu obrazy proto, abychom jim rozuměli. Možná jsou tu proto, abychom jim nerozuměli a přišli na to, že je chyba nerozumění překonávat porozuměním,“ argumentuje.

Výstava zahrnuje práce Adrieny Šimotové, Zbyňka Baladrána, Kateřiny Šedé nebo Márie Bartuszové. Kurátorka Jitka Hlaváčková o nich mluví jako o „Petříčkových kruzích“. Filozof s označením souhlasí. „Celý život jsem se kromě jiného velmi rád setkával s nejrůznějšími umělci. Ale ono to bylo přirozené, zvlášť v 70. a 80. letech,“ vzpomíná.

„Jasně, jejich obrazy nebo jejich díla se mi líbily, ale bylo strašně zajímavé nějak konfrontovat, jak na mě působily, a to, co o nich sami umělci říkali. Ne že bych jim věřil na slovo, ale přece jenom. Najednou jsem zjistil, že slovenský malíř Milan Paštéka překládal filozofa Lyotarda. Bylo to zvláštní setkání s filozofií a uměním v jednom,“ míní.

Jako příklad dalšího setkání dvou způsobů myšlení Petříček jmenuje dialog dnes již nežijícího výtvarníka Jiřího Načeradského se sedmasedmdesátiletým předním matematikem Jaroslavem Nešetřilem. „Načeradského jsem znal osobně, pana profesora Nešetřila znám taky, a už jen líčení jejich dialogu pro mě mělo obrovský význam. Nebo se už jinak dívám na tvorbu Magdaleny Jetelové, když řekne, že krajina je pro ni socha. Setkávání s umělci pro mě mělo stejný význam jako semináře u Jana Patočky,“ konstatuje Miroslav Petříček.

Jeho autorský komentář k výstavě provede diváka díly představujícími rozličné formy „vizuálních událostí“, jak je nazývá.