Na pražský tyjátr a moravské urozené divochy nebyl Rodin připraven

2. 11. 2022
Podcast Na dotek Petra Viziny z Aktuálně.cz

V roce 1902 navštívil Prahu a Moravu francouzský sochař Auguste Rodin. Cesta, spojená s jeho tehdy největší zahraniční výstavou, byla důležitá nejen pro umělce. Stopy zanechala také v navštívených místech. Dosud se o ní mluvilo hlavně jako o významném impulsu pro české moderní umění. Stranou zůstávala její pitoreskní povaha. A uvítání, které Češi a Moravané Francouzovi uchystali.

„Na pražský tyjátr, nedá se to jinak nazvat, přijel Rodin nepřipraven. Na Moravě už pak bylo vše úplně mimo běžný pořádek,“ popisuje kunsthistorička Helena Musilová jednu z událostí, které stály nejen u zrodu moderního českého umění, ale nejspíš měly vliv také na pozdější pojetí místní státnosti. V místech, kudy projížděl, umělce čekali „představitelé obcí, školní mládež, vyparáděné devčice a snad i celá dědina,“ referovaly tehdejší Lidové noviny.

Z Paříže do Prahy se tehdy dvaašedesátiletý Rodin přijel podívat hlavně na velkoryse pojatou výstavu vlastních děl. Hlavní město kvůli nim vystavělo velký pavilon od architekta Jana Kotěry. Jenomže pro Čechy francouzský sochař reprezentoval kromě moderního umění také Francii coby svobodný stát a vzor emancipačních snah.

Co si myslel, když v Praze naslouchal patetickým projevům v neobratné francouzštině a na Moravě potkával obyvatelstvo ve slavnostních krojích, dnes nevíme. „Pozvali ho umělci a politici, kteří se hlásili k češství, a to se na cestě odrazilo,“ míní Musilová. Ta patří k čtyřčlennému kurátorskému týmu, jež historii Rodinovy návštěvy připomíná výstavou Pražská Pallas, Moravská Hellas v Galerii hlavního města Prahy. Koná se v Domě fotografie, potrvá do 29. ledna.

Češi před sochařem inscenovali svůj národ jako velkolepé divadelní představení. „Společnost začala snít svůj sen o ztraceném ráji, který situovala právě na venkov a osídlila si jej svými vlastními urozenými divochy,“ poznamenává k moravské části Rodinovy cesty Hana Dvořáková z Moravského zemského muzea v Brně. Dodává, že věhlasnému Francouzovi byla Morava představena lidmi v krojích, tedy způsobem, který od té doby trvá. Místní, ve všední den vystrojení do svátečního, nejspíš vůbec netušili, komu vlastně mávají, kdo je ten důstojně vypadající „stařec“. „Rodin najel na cestu zážitkové turistiky,“ shrnuje Dvořáková.

Další z kurátorů výstavy, historik Vít Vlnas, zmiňuje v právě vycházející knize, že intelektuální cestovatelé ještě počátkem 20. století přijížděli do Prahy v očekávání jakési slovanské exotiky a středověké romantiky. Město vnímali jako práh slovanského Orientu. Praha proto v Rodinově návštěvě viděla šanci představit se coby moderní, česká kulturní metropole, o níž by slavný sochař mohl referovat v Paříži.

„Rodin si, bohužel, nevedl deník, takže nevíme, co si z této návštěvy odnesl. Nejsou známé ani jeho vzpomínky. Sochař Josef Mařatka, který působil v jeho pařížském ateliéru, neuměl zas tak dobře francouzsky, aby s ním o návštěvě vedl sofistikovanější diskusi,“ uvažuje Helena Musilová.

Zbyly fotografické momentky z návštěvy, obdoba úlovků dnešních paparazzi. Výstavu v Galerii hlavního města Prahy doprovázejí rovněž citáty z dobových médií. „Velmi dobře ukazují jistou absurditu celé cesty, kterou dnes neodbytně cítíme,“ uzavírá kurátorka.