Proč na mých fotkách nejsou lidé? Nechci je obtěžovat

21. 6. 2023
Podcast Na dotek Petra Viziny z Aktuálně.cz

Co potřebuje dobrý fotograf? Umět se soustředit a vědět, co nefotit, myslí si sedmasedmdesátiletý kronikář městské reality Jaroslav Beneš. Souborná výstava jeho děl nazvaná Ex urbi je do 15. října k vidění v pražském Domě fotografie. Připravila ji Galerie hlavního města Prahy.

Benešovy snímky vznikaly pozorováním města, od osamělých podchodů pražského metra za socialismu přes polské Katovice po sérii z pařížské čtvrti La Défense. „Mezi osmou a desátou večerní bylo v Praze pusto. Lidé buď seděli u televize, nebo v kině a divadle, ve veřejných prostorách byl klid. Také jsem hodně fotil ve vznikajícím Paláci kultury. Nacházel se blízko ateliéru a dopoledne tam nikdo nebyl,“ popisuje Jaroslav Beneš portrétování české metropole před rokem 1989.

Beneš pozoruje pravidelný rastr budov, geometrii odrazů nebo světelné přechody na skle. Člověk je však z jeho fotografií „vyhoštěn“, všímá si kurátorka výstavy Magdalena Juříková. „Všichni mi radili, abych fotil, co mám rád, ale mně se ty fotky nelíbily,“ popisuje fotograf začátky své práce, z níž pro mnohé překvapivě vylučuje právě to, k čemu má emocionální vztah. „Do fotek odkládám své negativní emoce,“ říká přímo.

„Většinou se návštěvníci ptají stejně jako vy, proč na mých fotkách nejsou lidi. Fotografování lidi obtěžuje, sám se také nerad fotím,“ vysvětluje.

Obdobně například nikdy nevozí fotoaparát do hor, kde se cítí lépe než ve městě. „Prožil jsem spoustu času v Tatrách, v Roháčích a v Nízkých Tatrách. Jakmile se otevřely hranice, dříve než do Paříže jsem odjel do Dolomit. Často jsem také mířil do hor v Bulharsku, kde bych mohl dělat průvodce. Přesto hory nikdy nefotím, právě proto, že je mám rád,“ vysvětluje fotograf města.

Jak ale upozorňuje kurátorský text k výstavě, svému předsevzetí se Beneš dokázal vymknout například v době pandemie covidu-19. Jeho snímky plné zářivých barev a někdy překvapivě romantických detailů prozrazují touhu uniknout chmurným myšlenkám.

Rodák z Plas u Plzně začínal jako divadelní fotograf plzeňské Alfy. Později se stal archivářem a fotografem Pražských vodáren. Spoluzaložil hned několik fotografických sdružení. „Světlo, barva a tvar,“ vyjmenovává, co ho při vzniku fotky nejvíc zajímá. „Na výstavě se dozvíte o mých pocitech z města. Jsem spokojený s průběhem života, s tím, co jsem zažil,“ rekapituluje nad průřezem své tvorby. „Ale se svou prací člověk nesmí být spokojený nikdy,“ uzavírá.