Vladimír Havlík: Byl jsem vesničan, který žení smrk s břízou

14. 5. 2020
Podcast Na dotek Petra Viziny z Aktuálně.cz

S průkopníkem uměleckých akcí v přírodě Vladimírem Havlíkem o dědečkovi, který byl pilířem vesnice, o pocitu sounáležitosti i o komunitě hippies v Československu 70. let.

V kulisách dekadentně zašlého Colloredo-Mansfeldského paláce vystavují své práce ze 70. a 80. let minulého století slovenský fotograf a malíř Rudolf Sikora (1946) s českým performerem Vladimírem Havlíkem (1959).

Sikora se jasně a obsáhle vyjadřuje k tématu lidského osudu a vesmíru. Akce Vladimíra Havlíka – dokumentované na vystavených fotografiích – působí vedle Sikorových proklamací zranitelně. Křehce, téměř bláhově. Vlasatý mladík zahřívající rukama kmen stromu bude vždycky podezřelý, jen v každé době jinak.

„Pobíhal po krajině, vyskakoval k nebi a mával rukama v touze vzlétnout,“ zní popisek pod fotografií jedné z Havlíkových akcí. „Zabalil se do koberce trávníku v touze splynout s přírodou. Při snaze usnout v lůně Matky Země dospěl k poznání, že se přikrývka podobá spíše hrobu,“ uvádí zase popisek k snímku, na kterém se svlečený mladý muž snaží přikrýt obrovským drnem trávy.

S odstupem více než 40 let se happeningy, na nichž chtěl Vladimír Havlík dát svým přátelům zažít pocit pospolitosti a na sobě samém demonstroval sounáležitost s krajinou a stromy, jeví jako prozíravé gesto. Sounáležitost se společností i s okolním světem zůstala čtyři dekády poté, co v jedné z performancí Havlík „ženil“ starý smrk s mladou borovicí, palčivým tématem.

Práce Vladimíra Havlíka jsou svědectvím o vnitřní svobodě v době utahování šroubů za československé normalizace. „Necítil jsem se jako underground, ale žil jsem v komuně s vlasatými hipíky z dělnických sfér. Dávali jsme peníze do společné kasičky, byl to pokus o komunu v duchu 60. let. Včetně volné lásky, ve které jsem byl ten plachý. Samozřejmě to končí tím, že někdo začne dávat peněz míň a brát si víc. Někdo je v osobních vztazích víc poživačný. Skončilo to obrovskými hádkami, ale i tak to bylo zajímavé.“