Vy jste ten celer, povídá mi ministr
14. 12. 2023
Podcast Na dotek Petra Viziny z Aktuálně.cz
Prostřednictvím celeru a avokáda zkoumá vizuální umělec Jakub Jansa společenské vztahy a souvislosti. Před dvěma lety byl finalistou Ceny Jindřicha Chalupeckého, loni se s celerem a avokádem po boku dalších umělců podíval do Bruselu, kde jeho dílo představené u příležitosti předsednictví Česka v Radě Evropské unie vidělo 85 tisíc lidí.
„Naší snahou byla jiná strategie než Entropa,“ srovnává přístup tvůrců loňského projektu s mystifikační instalací Davida Černého z roku 2009. „Zkusili jsme do toho vstoupit z jiné pozice než ‚Fuck you, jste všichni kreténi‘ a vytvořit manifest, který dokážeme seriózně vyslovit i obhájit,“ vysvětluje Jansa.
Vývoji unikátní práce, v níž nepříliš přitažlivý, ale užitečný celer a na druhé straně exkluzivní avokádo zastupují opačné póly společenské hierarchie, teď patří celé jedno patro pražského Domu U Kamenného zvonu. K vidění je tu jako součást výstavy Myslet filmem, kterou připravila Galerie hlavního města Prahy. Potrvá do 18. února.
Spouštěcím momentem práce s celerem byla pro čtyřiatřicetiletého absolventa Vysoké školy uměleckoprůmyslové před lety nabídka představit se v pražské galerii Berlínskej model. „Měl jsem tisíc korun a dvanáct hodin na to, abych vymyslel výstavu,“ popisuje nápad, který nazval Club of Opportunities, v překladu Klub příležitostí. „Chodil jsem po Holešovicích, došel do Alberta a tam jsem si v regálu všiml avokáda na viditelném místě. A méně viditelného celeru, stvoření z jiného světa, entity podivného tvaru a funkce. Přišlo mi, že to je prázdná nádoba nebo charakter, na kterém se dá vystavět, co ještě nevíme, jak dopadne,“ uvažuje.
Jansa si myslí, že celer je nyní součástí kulturně-mediálního prostoru. „Před sedmi lety jsme se o něm v podcastu nebavili. Najednou tu celer je, reprezentuje Českou republiku v Evropském parlamentu, a když jsem potkal ministra kultury, reagoval na mě: Aha, vy jste ten celer,“ popisuje. „Zároveň do sebe celer nasál problémy a kontexty vzniku mých výstav, epizod v průběhu sedmi let. Vždy se objevila nová postava, nový problém, který celer musel vyřešit.“
Nabídku reprezentovat Česko, tedy být umělcem státním a oficiálním, zastupovat „establishment“, zvažoval. Konečné kladné rozhodnutí mu pak přineslo pozornost serveru Parlamentní listy nebo bývalé političky Jany Bobošíkové, které Jansova práce „vyrazila dech“. Někdejší neúspěšná kandidátka na prezidentku ve videu demonstrovala podle ní zbytečnost autorova „celerového mužíčka“ i peněz vynaložených na uměleckou reprezentaci země.
„Snaha naštvat protivníka podle mě patří spíš do roku 2008, k časům Entropy. Myslím, že diskusi už musíme vést jinak. Můj cíl není naštvat Janu Bobošíkovou,“ reaguje Jansa. „Zajímá mě udržitelnost umělecké práce, možnost fungování. Myslím, že jsme narušili paradigma nultých let, kdy privátní galeristi rámovali většinu umělců jako génie, až to začalo působit nedůvěryhodně. Mnoho z nás, kdo jsme v té době prošli vzdělávacím systémem, jsme se museli rozhodnout, jestli jsme géniové, nebo ne. Došel jsem k tomu, že nejsem a že jím ani být nechci.“
Jansovy práce působí nápaditě, promyšleně – a excentricky. „Nikdy jsem neaspiroval vstupovat do mainstreamového mediálního prostředí. Šokující zkratka, běžná v nultých letech, mě nikdy nelákala. Zajímalo mě komunikovat s užší skupinou lidí, k níž jsem dohlédl a byl s nimi schopen diskutovat. Nepotřebuju být vnímaný jako kuriozita. Chci žít v prostředí, kde nebudeme karikatury sebou samých,“ popisuje.
Muž, který netouží provokovat výstředností, si klade střízlivější cíle. „Přál bych si, aby tu vznikla diskuse kolem výtvarného umění nebo kultury obecně, kdy nebudeme hledat velké kultovní osobnosti, ale budeme se zabývat tím, o čem ta práce je a co nás může naučit,“ říká.
Na začátku podcastu Jansa hovoří také o jednorázové akci, kdy pražská galerie Berlínskej model tento týden prodávala umělecké pohlednice na pomoc Palestincům. „Přispěl jsem symbolicky, neměl jsem moc prostoru vyrábět nové dílo,“ dodává.
