Dlouho očekávaná kniha: KW Q: Petr Vaňous

Jiří Ptáček (ed.), KW Q:,
Galerie výtvarného umění v Chebu, Cheb 2023

S malujícím, hudebně a pedagogicky činným umělcem Igorem Korpaczewskim (1959), generačním souputníkem Tvrdohlavých, který si však vždy šel svou vlastní solitérní cestou, to nikdy nebylo jednoduché. Od počátku byl těžko zařaditelný, vždy na tom sám také vědomě pracoval a o tuto sólovou pozici usiloval. Jeho nepřehlédnutelná, byť spíše introvertní přítomnost na české umělecké scéně byla komplikována autorovým smyslem pro jiné identity, pod kterými na veřejnosti vystupuje. Ty dvě hlavní, které používá v oblasti výtvarného umění, daly také název první bilanční knize o Korpaczewského výjimečné umělecké tvorbě: KW Q:.

Pseudonym KW autor použil již v roce 1988, kdy se poprvé představil veřejnosti souborem obrazů na neoficiální generační výstavě KONFRONTACE organizované Milanem Peričem na Svárově. „Ká dvojité vé byla redakční zkratka mé mámy (…). Chtěl jsem, aby lidé mou práci nerozeznávali podle jména, ale podle kvality (…). Pseudonym KW každopádně používám pouze u malby,“ vysvětluje Korpaczewski v rozhovoru s Jiřím Ptáčkem, editorem knihy. Zkratku Q: použil poprvé až v roce 2003 při příležitosti výstavy Peace on Earth v synagoze Šamorín na Slovensku: „Pro instalace a práci s prostorem, a to i když zahrnují malířskou složku, jsem si zvolil pseudonym Q:. Chtěl jsem tyto dvě sféry oddělit. Nejsem jenom malíř. Zajímají mě texty a přemýšlení o jejich vztazích. Rád vycházím ze vztahu k prostoru nebo světlu,“ dodává.

Knihu o předním českém malíři připravil editor Jiří Ptáček a u příležitosti výstavy Once Upon a Time vydala v loňském roce Galerie výtvarného umění v Chebu. Je strukturována do tří hlavních kapitol. KW Q: 1 představuje obrazy, instalace a vybrané autorské texty z let 1988–2021. KW Q: 2 zaujímá rozhovor a KW Q: 3 shrnutí díla v textu editora. Kniha má příjemně přenosný formát i přehledné grafické řešení (Anymade Studio). Vzhledem k tomu, že je prvním bilančním ohlédnutím za důležitým dílem KW a Q:, však postrádá jak chronologický přehled dosavadních autorských a kolektivních výstav, tak přehled bibliografie.

Nejcennější částí knihy vedle četných reprodukcí zůstává rozhovor. Z něho se dozvídáme podstatné momenty o autorově práci i o tom, jak přemýšlí o umění, tvorbě, pozici umělce v současné společnosti, jak nahlíží na svá studia před rokem 1989, na devadesátá léta i na vývoj umění a společnosti po roce 2000 dodnes. Orální historie tu převzala otěže metodické práce. Hodně momentů z rozhovoru se pak zrcadlí v Ptáčkově textu, který je spíše esejistickým průvodcem inteligentního čtenáře po osudu KW a Q:, nežli podstatněji uchopenou a hlouběji se angažující studií o Korpaczewského malbě, jejích přesazích, významu a kontextu, což se jeví do určité míry jako promarněná příležitost. V textu je efektně odkázáno na několik kurátorů, kteří s autorem spolupracovali (manželé Jiří a Jana Ševčíkovi, Lenka Lindaurová), zatímco někteří zcela absentují (např. Karel Srp a výstava Perfect Tense či dlouhodobá expozice v GHMP nazvaná Po sametu). Ani spolupráce s důležitou kunsthistoričkou a básnířkou Věrou Jirousovou tu není vytěžena tak, jak by si bezesporu zasloužila.

O pedagogickém působení Igora Korpaczewského na pražské Akademii výtvarných umění v malířském ateliéru Jiřího Sopka, kde byl činný jako odborný asistent v letech 1995–2016, tedy 21 let (!), a kde zanechal výrazné stopy především ve výchově další malířské generace, je zde jediná stručná zmínka. V závěrečném Rejstříku / Indexu, který nahrazuje tradiční „soupis díla“, není koncepčně sjednoceno uvádění současných majitelů obrazů, opět, někteří jsou uvedeni, někteří ne, a to ani obligátní formulkou, například „soukromá sbírka, Praha“, pokud nechtějí být z nějakého důvodu jmenováni.

Předností knihy je otištění maximálního počtu reprodukcí a jejich striktně chronologické řazení, na kterém společně lpěli KW s Q:. Překvapující jsou dohledané ukázky autorových obrazů z doby studia na AVU (1988–1989) a jeho diplomové práce Barokní Praha (1989). Naopak je škoda, že tu není více fotografií z výstav, jejichž počet je tak z faktické stránky redukován jak v textu, tak i zde. Přesto přese všechno jde o zásadní, neoddiskutovatelný ediční přínos pro zájemce o českou figurativní malbu.

Čtenář si konečně může udělat představu o celkovém vývoji výjimečné malířské osobnosti českého výtvarného umění po roce 1989. O svébytném díle, které si zaslouží určitě větší pozornost, nežli doposud mělo. Nelze než zatleskat Galerii výtvarného umění v Chebu, že se tohoto úkolu – uspořádat Igoru Korpaczewskému retrospektivní výstavu a vydat první autorskou monografii – alespoň v roce 2023 ujala. Smutná zůstává skutečnost, že se této možnosti dosud nechopily další, návštěvnicky dostupnější sbírkové instituce třeba v Praze nebo v Brně. Doufejme, že se tak brzy stane. Osobnost a dílo KW i Q: si to určitě zaslouží.

Autor je historik umění a kurátor.