Dvojník jako temná kopie i záruka nesmrtelnosti Kristýna Jirátová

„Nebyl to nikdo jiný než on sám, pan Goljadkin číslo dvě, ale podobný prvnímu jako vejce vejci, prostě a krátce dvojník v každém směru…“
F. M. Dostojevskij

Jednou z klíčových součástí konceptu celé výstavy i paralelně vznikající publikace je propojení výtvarného umění se světem literatury, filmu, filosofie i psychologie. Dvojnictví či rozdvojení osobnosti je například jedním z klíčových témat F. M. Dostojevského. Zjevení se našeho dvojníka zpravidla vyvolává hlubokou tíseň, o to děsivější to může být zážitek, když všichni ostatní považují tuto věc za samozřejmou, jako tomu je v Dostojevského novele Dvojník, kde vystupuje dvojník hlavního hrdiny jako jakési negativum své předlohy.

Z psychologického hlediska je dvojnictví či halucinace vlastní osoby spojována s duševním onemocněním. Dostojevskij, sám trpící epilepsií, zde podává jednu z prvních hlubinných analýz rozdvojené psychiky člověka, která následně inspirovala řadu literátů, umělců i filmařů. Alter ego, tedy naše alternativní osobnost, se opět může rodit jako důsledek psychického onemocnění, ovšem velmi často se jedná o námi cíleně smyšlenou osobnost, do které si projektujeme odlišný charakter a vlastnosti, po kterých v hloubi sebe sama toužíme. Takový je také Stevensonův Podivný případ Dr. Jekylla a pana Hyda, v němž hrdina, objevující v sobě odvrácenou duši, sní o úplném oddělení obou bytostí. Romantismus 19. století stvořil postavu doppelgängera – zdvojeného, často zlovolného já, které jedná zcela nezávisle na svém „hostiteli“.

Setkat se můžeme také s dvojníkem v podobě zrcadlového obrazu či stínu, který se stále více osamostatňuje, až začíná utlačovat svůj „originál“ a nakonec nastoupí na jeho místo. Dvojníci jakožto temné kopie jedinců často komplikují lidem život natolik, že jediným východiskem, jak je zneškodnit, je zničení sebe sama. Dorian Gray Oscara Wilda díky svému obrazu, který přejímá všechny jeho strázně i stáří, zůstává mladíkem. Když se pak pokouší zničit svůj obraz, zabíjí tím sám sebe.

Ne vždy bylo ovšem dvojnictví předzvěstí něčeho zlého. Téma dvojníka zaměstnávalo lidskou mysl již od dávných dob starověku, kdy se například v Egyptě kladl velký důraz na zachování kontaktu zemřelého jedince se světem živých, a to mnohdy skrze dvojníka zemřelého Ká, který zůstával jako jeho zástupce na zemi. V minulosti se jako dvojník označovala také duše člověka. Tehdy byl dvojník ještě zárukou nesmrtelnosti.

V současném světě bleskově se vyvíjejících technologií si nesmrtelných dvojníků můžeme vytvořit nekonečné množství. S dvojnictvím spojená otázka identity – originál/kopie, realita/virtualita – dnes nabývá obrovské aktuálnosti. Virtuální digitální identita bude čím dál důležitější součástí našich životů a v určitou chvíli bude těžké poznat, jestli mluvíte s člověkem, nebo jeho virtuálním dvojníkem, který dnes nabývá postlidských rozměrů v podobě avatarů, klonů, kyborgů a dalších umělých duplikací člověka. Na pozadí takovýchto a řady dalších kontextů nabídne výstava Dvojník široký výběr výtvarných děl českých i zahraničních autorů z období 20. století a současnosti s vybranými přesahy do staršího umění. Seznam jmen je skutečně pestrý a prostory Domu U Kamenného zvonu ho spolu s originálním architektonickým řešením výstavy jistě svou atmosférou plně podpoří.

„Tak jako z vzezření jednoho zářilo dobro, bylo v obličeji druhého široce a jasně vepsáno zlo.“
R. L. Stevenson

Autorka je kurátorka výstavy Dvojník, kterou GHMP uvede v Domě U Kamenného zvonu od 14. listopadu 2025 do 5. dubna 2026

Dvojník