Ne, raději knihu. Melková & Gormley: Křížení stop zpřesňuje obrys Pavel Klusák

Na spolupráci architektky a básnířky Pavly Melkové s Antonym Gormleym, světovou sochařskou osobností, můžeme být „nacionálně” hrdí, ale to bychom se spokojili s málem. Kniha Gravitační pole nevyslovitelného je tu pro lepší důvody: nutí nás promýšlet, čím tenhle zvláštní tvar publikace vlastně je, kdo je tady autorem a o jaký způsob autorství vlastně jde.
Nuže: koncept knihy a textová část, tedy poezie, jsou dílem Pavly Melkové: architektky, která už nějaký čas rozpouští zkušenost z užité tvorby v prostoru do poetických tvarů. „Věda je omezena hranicí možné průkaznosti. Filozofie hranicemi rozumu. Jenom umění dokáže obě tyto hranice přesahovat,” píše Pavla Melková v úvodní poznámce. Spojitý přechod mezi „expertní” architekturou a (esejistickou i poetickou) kontemplací o prostoru je pro tuhle autorku silně charakteristický: a to ji taky jasně vyděluje, přinejmenším na české scéně. Nikdo jiný evidentně nepublikoval v oborovém časopise Stavba úvahu, v níž by citoval Adrienu Šimotovou a Bohumilu Grögerovou. Právě tento text, nazvaný Hranice prostoru bytí, je jedním z příspěvků věnovaných představení Antonyho Gormleyho v domácím prostředí a rovnou i interpretaci, osobnímu pokračování v jeho díle skrze možnosti textu.
Zásadní pak je vztah obou složek knihy: Gormley svými kresbami neilustruje básnířku, Melková nedoprovází svými texty výtvarníka. Obě složky se tu mohly sejít, protože různými prostředky míří k témuž: „Linie slov básně i čáry kresby jsou (…) stopami obkružování světa, tahy imaginace. Tahy slov poezie a tahy linií kreseb v této knize obkružují tentýž střed a odvíjí se od stejného horizontu. Křížení stop zpřesňuje obrys. V ponoření do tahů skrze vědomí se objevuje jeden společný jazyk.” Melková zdůrazňuje, že viditelný obrys nebývá schopen postihnout to hlavní: podstata se ukrývá ve vztazích, v nespatřeném napětí mezi spatřenými složkami. Nepochybně to lze vztahovat i na povahu knihy: kromě textu a vizuálů naši mysl zaměstnává i jejich nesamozřejmý vztah.
Z toho, co a jak tu o „verších” píšeme, je zřejmé, že nejde dost dobře uniknout jejich esejistickému naturelu. Přitom často odkládají abstraktno ve prospěch konkrétní zkušenosti se směrováním a s těžišti skutečného světa:

 

květ ostružiny
míří k plodu

běl k černi
lehkost k tíze
myšlenka ke krvi

 

Melková rozdělila knihu do oddílů Směřování, Obkružování, Překrývání, Křížení, Prolínání. Není to ani v nejmenším „na sílu” uplatňovaná kategorizace, verše k jednotlivým typům pohybů jasně poukazují. „Větve lip / lehce / krouží s vichřicí / – – / kdo tančí / toho / – – / vítr nezlomí (…)” – jsou součástí úvah o obkružování, některé verše bychom dokázali naslepo přiřadit: tak zjevně je v nich postižen některý z typů pohybu nebo směřování. U kreseb Antonyho Gormleyho je pak vztah buď zřejmý, nebo je zajímavé jeho rozměr v otevřenosti grafického díla hledat.
Samotné texty Pavly Melkové mají v sobě ještě jeden pohyb: jsou vysázené v řádcích minimální délky, verše mají často jedno až dvě slova, čtyři už jsou úplná výjimka. Mentálně v nich tak my čtenáři postupujeme soustředěně slovo za slovem, „kobercovým” rolováním, postupným odkrýváním v čase. Je to rafinovaný způsob, jak držet čtenáře při lineárnosti textu: oči si berou slova postupně, jako články řetězu. Kresby a grafiky Antonyho Gormleyho, třeba změť krouživých siločar přenesená i na obálku knihy, do veškeré linearity házejí vidle: předkládají celé pole, plochu, která s pojmem pohybu pracuje v několika rozměrech najednou. Melková odečítá pohyb v konkrétním světě a jako básnířka ho pojmenovává skrze lyričtější „o něčem jiném”, Gormley tematizuje křížení nebo prolínání zcela beze slov. Obojí je osobní a jde zevnitř.
Tahle knižní publikace, vydaná spolehlivou péčí nakladatelství Kant, je několika záležitostmi najednou. Reprezentuje literární tvorbu architektky Melkové, se kterou by zdejší básnická scéna měla počítat. Je hmatatelným důkazem, že tu mohou vznikat kolaborativní projekty se silnými osobnostmi, jakou je Gormley. A ze všeho nejvíc pak je sama kniha Gravitační pole nevyslovitelného uskutečněným dílem, spojením dvou složek v dráždivě zacykleném vztahu. Nakaženi intencí tvůrců, odcházíme najít si pro něj mentální model směrovaného pohybu.

 

mlha

–

půst

tvarů
barev
jednotlivostí

lék
duše

jež
neunese víc

 

Pavla Melková, Antony Gormley:
Gravitační pole nevyslovitelného
Vydal Karel Kerlický – KANT, 2022