Mezinárodní rada muzeí ICOM jako autorita pro muzejní etiku Martina Lehmannová

Morální imperativ

Muzejní pracovníci musí jít příkladem, zachovávat principy etické, morální, přistupovat k tomu, co děláme, poctivě a se ctí. Nejde jen o to, kolik připravíme výstav, napíšeme katalogů, zrestaurujeme děl ze sbírek a jestli vykonáme tisíc dalších činností. Důležité je, jak ke své práci přistupujeme. Práce muzejního pracovníka je náročná, ale také prestižní. Muzea jsou jedním z důležitých médií utvářejících pohled na minulost i současnost a skrze ně také na budoucnost. Oproti novinám, televizi a internetu mají muzea velkou výhodu v trojrozměrné matérii předmětů, které sbírají, ošetřují, interpretují a představují veřejnosti. Muzejní pracovníci mají obrovský vliv na společnost. S touto mocí je spojena i zodpovědnost. Vzhledem k různým okolnostem, především špatnému financování, pochybujeme o některých krocích a jsme nuceni dělat různé kompromisy. Morální integrita pro nás ale musí být nejdůležitější.

Etický kodex ICOM

Diskuse o nutnosti vytvoření etického kodexu pro muzejní pracovníky byla zahájena v sedmdesátých letech, v době, kdy v čele světového ICOMu stál československý muzejník Jan Jelínek. Etický kodex byl přijat v roce 1986 jako oficiální dokument ICOM. Je referenčním nástrojem pro muzea a jejich pracovníky, který stanoví minimální normy chování a profesionálního jednání. Členstvím v ICOM se každý člen zavazuje k dodržování tohoto kodexu. Etický kodex má dobře propracovanou strukturu a jako základní dokument slouží velmi dobře. Není a nikdy to ani nebude návod, jak se chovat. Nejde o dokument závazný, jeho zásady nejsou právně vymahatelné. Záleží jen na nás samých a našem vnitřním přístupu k věci.

Česká situace

Pracovníci muzeí a galerií v České republice vnímají debatu o etice muzejní práce jako důležitou a intenzita této debaty se v poslední době zvýšila. V roce 2013 Český výbor ICOM, jako první z národních výborů, nechal přeložit do češtiny ICOM Etický kodex pro přírodovědná muzea. V roce 2014 pak vydal speciální publikaci tří etických kodexů: Etický kodex ICOM, Etický kodex ICOM pro přírodovědná muzea a Dokument o profesi konzervátora-restaurátora, který vznikl v roce 2011 z iniciativy českých muzejních pracovníků a konzervátorů-restaurátorů při Asociaci muzeí a galerií České republiky. Publikace tří etických dokumentů byla provázena teoretickými texty tehdejších národních i mezinárodních autorit: Martina Schärera, předsedy stálého výboru pro muzejní etiku ICOM ETHCOM, Erica Dorfmana, předsedy mezinárodního výboru pro přírodovědná muzea ICOM NATHIST, Martiny Lehmannové, předsedkyně Českého výboru ICOM, Iva Štěpánka, předsedy Komise konzervátorů-restaurátorů Asociace muzeí a galerií ČR a tehdejšího člena předsednictva ČV ICOM a také Pavla Hlubučka, ředitele Odboru muzeí a galerií Ministerstva kultury. V listopadu 2019 se uskutečnil muzeologický seminář Muzeum a etika pořádaný Masarykovým muzeem v Hodoníně ve spolupráci s Asociací muzeí a galerií ČR. Čilá je debata o etice muzejní práce mezi mladými muzejníky, především na webu Artalk.cz, v níž se odrážejí aktuální globální témata.

Odpovědnost

Celým textem Etického kodexu ICOM se jako červená nit prolíná důležitá hodnota, kterou je odpovědnost. Málokteré instituce na světě se musí naučit vyrovnávat s tak obrovskou mírou odpovědnosti jako právě muzea. Muzea mají odpovědnost vůči přírodnímu a kulturnímu dědictví, hmotnému i nehmotnému. Veledůležitá je společenská odpovědnost vůči návštěvníkům, ale také vůči těm, kteří do muzea nemusí za celý svůj život vkročit. Muzea sbírají doklady o společnosti jako celku, nehledě na jejich aktuální klienty, sponzory, zřizovatele. To vytváří veliký tlak zejména na veřejné instituce, které si nejlépe musí uvědomovat, co je to veřejný zájem, a nepřekračovat hranici směrem k jednostranné podpoře zájmů soukromých nebo politických. Jednoznačně neetické je, když státem zřizovaná instituce poskytne prostor pro prezentaci subjektu, který možná je populární, ale je také pověstný svým problematickým vztahem k odvádění daní do veřejných rozpočtů. Vrcholně nevhodným příkladem v tomto směru byla akce Louvre + Airbnb 2019, kdy Louvre poskytl výherci loterie Airbnb možnost strávit noc v Louvru, včetně večeře před Monou Lisou a postele pod Pyramidou. Muzea prostě musí zvažovat zdroje, ze kterých pocházejí jejich peníze. Vedle firem, které plundrují veřejné rozpočty, to mohou být firmy, které plundrují přírodní dědictví. Pro ICOM je naprosto nepřípustné, aby se muzea jakkoli podílela na obchodu s kulturním a přírodním dědictvím. Pracovníci aukčních domů se nemohou stát členy ICOM. Je naprosto nepřípustné, aby se pracovníci muzeí podíleli na utváření trhu s uměním, ať už legálním, nebo nedej bože nelegálním. To, že někteří muzejní zaměstnanci se mohou uchýlit k tomu, že na černém trhu rozprodávají sbírky, je ukázkou totálního selhání systému. Problematika nezákonného obchodu s předměty kulturní hodnoty, ilegální archeologické vykopávky, devastace předmětů kulturní hodnoty představují nemalou část agendy ICOM ETHCOM.

Muzea mají také odpovědnost směrem dovnitř institucí – ke svým zaměstnancům, spolupracovníkům. Musí jim poskytnout v maximálně možné míře kvalitní zázemí pro jejich práci. Na druhou stranu i zaměstnanci jsou povinováni loajalitou vůči své instituci a jejímu vedení.

Muzea jsou také odpovědná za předávání informací a vědomostí o sbírkách v jejich péči. Odpovídají za intelektuální rozvoj společnosti, přispívají k poznání a porozumění. Jsou nejdemokratičtějšími vzdělávacími institucemi na světě – otevřené všem bez rozdílu a přístupné na základě chtění a svobodného rozhodnutí každého jedince. Jsou platformami pro kritickou diskusi a měla by být schopna ji i moderovat. Úkolem muzeí je kontextualizovat a vysvětlovat. Musí být schopna postavit se kriticky i k vlastním sbírkám či reprezentantům. Co bylo v minulosti považováno za příkladné, se tak už dnes jevit nemusí. Každý sbírkový předmět ale byl přijat do sbírek nejen aby dokumentoval, ale také aby vysvětloval. Toto si musíme uvědomovat při všech debatách o problematických tématech z naší minulosti, ať už se bavíme o Napoleonovi, druhé světové válce, otrokářství nebo kolonialismu. Není možné, aby muzea před některými tématy zavírala oči. Pokud muzea pochopí tuto svou pozici, stanou se nenahraditelnou součástí boje v informační válce, která naši společnost plíživě dostihla a pronikla úplně všude. Muzea mohou přispívat k vyvažování záplavy dezinformací, hoaxů a trolení na internetu. Mají k tomu nejlepší předpoklady, mohou se opírat o výpovědní hodnoty sbírkových předmětů, jejich faktickou autenticitu, zároveň mají dlouholetou praxi v komunikaci s veřejností, která je považuje za důvěryhodné instituce, dokážou nabídnout kritický pohled na naši minulost i přítomnost. Takové pozice ale mohou dosáhnout jen v tom případě, že si uchovají svou morální a etickou integritu.