Muži bez košile, ikony, jazz a psi Pavlína Vogelová

Fotografie, film, móda a životní styl fungují ze své podstaty v dynamické turbulenci vlivů a ve vzájemném obohacování a formování. Tento až symbiotický vztah živelně mění hranice, životní styly a odbourává stereotypy sociálních a společenských forem i norem. Navzdory akceleraci vývoje ve všech směrech zůstává analogová stopa fotografie a fotožurnalismu důležitým, silným a živým obrazem společnosti druhé poloviny dvacátého století. V hloubce uchopení jednotlivých společenských témat představuje jedinečný materiál pro výzkum sociálních, kulturních, uměleckých, politických proměn ve vnímání vizuálních dějin i dějin společnosti jako takové.

Příkladem může být americký fotograf a filmař Bruce Weber (29. 3. 1946, Pensylvánie) se svým vyhraněným osobitým stylem uchopení černobílé fotografie v komerční reklamě. Fotografie Bruce Webera jsou oslavou přirozenosti lidského těla, světla, času a prostoru. Citlivou uměleckou kreativitou zásadně ovlivnil sféru umění, showbusinessu, módního průmyslu i korporátní entity. Weberova klasická analogová fotografie stále budí respekt. Má schopnost maximálně vytěžit z intimního prostoru objektivizace lidského těla. Za uhrančivostí Weberových snímků stojí přirozenost, minimalistická estetika, autenticita i náznak neformálnosti. Weberova schopnost zachytit podstatu svých objektů a pochopit záměr značky výrazně posunula kvalitativní hranice žánru módní fotografie. Jeho fotografie doslova předefinovaly módní reklamu a ukotvily Weberovu pozici coby předního světového fotografa módy a konzumní kultury.

V osmdesátých letech Bruce Webera proslavily reklamní fotografie a kampaně pro značku Calvin Klein. Bruce Weber spolupracoval s Calvinem Kleinem v letech 1979 až 1991. Nahlédneme-li ve zkratce do historie módní fotografie, ty tam jsou snímky rané módy, kdy modelky strnule pózovaly ve fotografických ateliérech. Legitimní uměleckou formu módní fotografie nasměrovali průkopníci Edward Steichen (1879–1973) nebo Cecil Beaton (1904–1980), když začali využívat umělého osvětlení a propracované scénografie. V polovině dvacátého století začala módní fotografie stavět na dynamičnosti a experimentech skrze pohyb, odvážné kompozice a silné příběhy tak, jak je vidíme například u Richarda Avedona (1923–2004) či Helmuta Newtona (1920–2004).

Vliv Bruce Webera na módní fotografii je nepopíratelný. Doménou jeho fotografického know-how je schopnost vizuálně vystihnout esenci a podstatu značek, jako jsou Versace, Calvin Klein, Ralph Lauren a další. Módní fotografie má cíleně emoční povahu. Pro majitele módních značek tak představuje ryze hodnotovou obchodní strategii, ztělesňující originalitu, jedinečnost, sílu a vliv. Odráží to i výběr autora či autorky, který vizuálně formuje určité sémantické strategie dané obchodní značky. Poukazuje to na směnné, tržní faktory a konstruuje imaginární ekonomii společnosti, životní styly nebo vztahy v široké škále sociálních témat.

Fotografie Bruce Webera ukázkově konstruují estetiku vnímání fotografií, které slouží primárně propagaci a reklamě. Bruce Weber vystudoval fotografii a film na New School for Social Research v New Yorku u Lisette Model. Její přínos byl především v debatách o smyslu fotografování, o prožitých situacích, stavech a jevech, které jsou hodny fotografického záznamu. Při dalším studiu na New York University již začínal svou profesní fotografickou dráhu spoluprací s redakcemi prestižních časopisů Soho Weekly News, Vogue, Vanity Fair, ale i s undergroundovým časopisem Detail. Sám již koncem 70. let publikoval v časopise GQ a v roce 1985 působil jako hostující redaktor italského Per Lui Magazine. Jde o časopis pro mladé muže, pojímající širokou škálu témat od architektury, umění, zábavy po podnikání. Celoživotní zaměření na focení pro magazíny a značky bylo logickým vyústěním.

Vedle Weberových fotografií pro svět módy stojí za pozornost fotografické, ale i filmové snímky z několika hudebních žánrů, zejména jazzu. Jazz, charakteristický svou improvizační povahou a bohatou emocionální hloubkou, nepochybně sdílí silnou synergii s fotografií a filmem. Pro Bruce Webera tak představuje silné téma, do kterého otiskuje svou jedinečnou estetiku, intimitu a sugestivní atmosféru. Zmiňme Weberovy snímky například Cheta Bakera, Wyntona Marsalise či Dizzyho Gillespieho a dalších. Weber vyniká v zobrazování intimních portrétů, podtrhujících osobnost, emocionálnost a narativní interakci osobností, hudebníků s jejich nástroji. Pracuje s atmosférou zákulisí hudebního světa, obohacenou velmi často neplánovanými a neopakovatelnými seancemi aktérů.

Časopisy, obaly, plakáty, obchodní značky, reklamy a v současnosti také sociální sítě přitáhly naši pozornost do bezprecedentní éry sledování lidí. Fotografie tak mnohem více než kdy předtím hraje dominantní roli při konfrontaci tužeb a pocitů. Digitální revoluce naše pojetí nejen módní fotografie zcela změnila. Nové editační softwary nabízejí nepřeberné možnosti experimentování s obrazem. Otevřela se tím rozmanitost nejen v přístupu k vizuální kultuře, ale i k široké škále nových témat otevřených k debatám. Jde o zobrazování maskulinity, intimity a lidské zranitelnosti, zároveň i o polemiky o objektivitě idealizování objektů a subjektů.

Bruce Weber bezpochyby přispěl svými fotografiemi ke zpochybnění tradičních představ o kráse a mužství. Skrze fotografie pro komerci na druhé straně podporuje umělecké organizace, pozitivní změny ve společnosti, toleranci, kvalitní vztahy a životní podmínky lidí i zvířat. Fotografický i módní obraz a jejich paměť se staly nevyhnutelnou vazbou na společnost v tom, jak popisují svět lidské společnosti, gesta, chování a vztahy. Vzájemně fungují jako diskurzivní systém výměny informací, jako otevřená platforma paměti operující s minulostí v kritickém diskurzu znejistění původního významu a funkce. Módní fotografie bezesporu zůstane módním fenoménem. Na významu ale budou určitě opět stoupat místní tradice a kultury, což by mohlo vést k pestřejší a rozmanitější módní krajině. Pohlížíme-li na snímky Bruce Webera z pohledu asociativního přístupu k paměti fotografie, představují nevyhnutelnou vazbu na společnost v tom, jak popisují komplikovaný svět lidské společnosti skrze gesta, chování a vztahy. Fotografický obraz pracuje s časem, vlivem i mocí a bezesporu bourá status kdysi „neměnné pravdy“ obrazu fotografie. Dlouhodobou hodnotu stvrzují především významy fotografií, které mohou být i příslibem nových výkladů. Kvalitní snímky je ustojí.

Autorka je kurátorkou fotografie a filmu Oddělení novodobých českých dějin Historického muzea Národního muzea