Mám-li vyprávět o programu Member, pak určitě ne proto, abych zrekapitulovala základní benefity, kterých se účastníkům dostává – ty máme uvedeny přehledně na webových stránkách pro obě jeho úrovně: Member i Member Plus. Spíš bych se ráda podělila o to, jak ho vnímám, čím je a čím by mohl být.
Když mi bylo v galerii nabídnuto, abych stávající program zrevitalizovala, byly ze strany galerie cítit silné touhy pojmout (v jiných českých institucích často neprávem podceňovaný) program ambiciózněji. Což naprosto rezonovalo s mou vizí. Galerie hlavního města Prahy prošla v posledních letech modernizací své image v mnoha ohledech – přibyl sebevědomý vizuální styl, s ním i dynamické webové stránky, které zároveň zohledňují komfort pro návštěvníky a pravidla přístupnosti. GHMP se vydala novým směrem a program Member měl být na popud managementu galerie nedílnou součástí této „revitalizace značky”.
V čem vlastně budování a aktivita programu „přátel galerie” Member spočívá? V těsnějším a osobnějším kontaktu s lidmi. V soukromé galerii, odkud jsem přišla, jsem po léta zažívala přesně tohle: s návštěvníkem se tam potkáte, sotva vejde do dveří. Jste v kontaktu víceméně s každým, živě komunikujete v úzkých kruzích. Oproti tomu v instituci, ve veřejné galerii, se styk více oddálí. GHMP má sedm budov: Při vší úctě k jednotlivcům je těžší vnímat tu návštěvníka jako individuální tvář a věnovat se mu osobně. Pokladní se s ním u vstupu pěkně pozdraví: Dál už má málokdo v téhle organizační struktuře možnost věnovat se mu individuálněji.
Odjakživa jsem se ráda potkávala s novými lidmi. Kontaktní charakter privátu mě bavil. Říkala jsem si: Entuziasmus a chuť komunikovat s těmi, kdo přicházejí, přece musí jít přetavit i do rozsáhlé instituce! Program Member by k tomu měl být dobrým nástrojem. Další úhel pohledu nabízí možnost vracet se do galerie díky Member kartičce v průběhu roku, kolikrát jen chcete. A klidně jen na pět minut, podívat se každý den cestou z práce na oblíbený obraz a pokračovat dále. Galerie se pro vás, pro pravidelné návštěvníky, díky programu Member může stát takovým prostorem útěku z všedních momentů.
Inspirace česká i z Londýna
Na začátku nové vize jsme museli změnit směr zajetých kolejí, promyslet strukturu a způsob komunikace s návštěvníkem, včetně technického zajištění, na které byly alokovány finanční prostředky přímo od zřizovatele. Cílem bylo také usnadnit práci s držiteli Member karet našim pokladním, aby měli více prostoru na komunikaci s návštěvníkem samotným.
Tato část techničtější přípravy programu probíhala i prostřednictvím konzultací s kolegyněmi z Galerie Rudolfinum: jak vidno, s manažerkami klubů výstavních institucí spolu mluvíme především kolegiálně, ne konkurenčně. Je to jistě i tím, že každý z našich programů plní dle specifik instituce trochu jinou roli. To, že Národní galerie – podle mně dostupných informací – také přikročila k procesu modernizace a rozvoje podoby svého členského programu, jenom napovídá, že vůle k současnému, novějšímu přístupu je ve vzduchu.
Další inspirační impuls vzešel z Londýna. GHMP mě vyslala na studijní cestu. Tate Modern, Whitechapel, South London Gallery, Hayward Gallery – Southbank Centre, Barbican: Manažerky těchto institucí byly velmi vstřícné a otevřené a patří jim za to můj vděk. Věnovaly mi dvě tři hodiny vyprávění o svých zkušenostech. Jak mají nastavený program, co znamená pro jejich rozpočet, pro jaké benefity se rozhodují, jak se Member programy vyvíjely.
Byla jsem přizvána i na benefiční akci pro patrony v Camden Art Centre. Program se totiž v řadě galerií rozvinul dál, upgradoval nad level „member” k patronům. Ti už jsou součástí fundraisingového uvažování. Díky statusu patronů se veřejnost může účastnit dofinancování galerie a pomoci realizovat něco, co ze strany zřizovatele není možné. Jakmile se galerie rozhodne otevřít i patronům, má samozřejmě co do činění s propíranou otázkou dneška: S etikou financování a stykem se soukromou sférou. Má se instituce patronsky otevřít komukoli? Lze vůbec ovlivnit, koho si do programu vpustit?
Cítit se součástí
Galerie, jako je třeba právě britská Tate, jeden z největších turistických cílů v Británii, samozřejmě pracují za daných podmínek s lehce odlišnou strategií a odlišným publikem, nemůžeme od nich slepě kopírovat, ale jsou neskutečně bohatým zdrojem inspirace. Inspirativní je například jejich důkladnost, promyšlenost a spoléhání na smysl a tradici „klubu”. Základnu u Tate tvoří zhruba milion členů, sólový roční membership začíná na devadesáti librách, pro dvě osoby je to 132 liber. Tate ví, že do svého rozpočtu může s touto částkou pravidelně počítat: A má oddělení zhruba sedmdesáti osob, jehož úkolem je tuto udržet tuto členskou základnu početnou a spokojenou.
Na britské mentalitě mě zaujala jedna věc: Patřit do klubu je součástí společenské image, ale i budování vlastní identity. Zjistila jsem, že řada lidí má kartičku Tate i přesto, že letí do Londýna jednou ročně. Finančně se jim to nevyplatí, ale i přesto o členství stojí. Pěstují si styk s galerií, je to pro ně lovebrand, který koneckonců i na tričku nebo na tašce vypadá přitažlivě. Dokážeme tohle v budoucnu u nás?
A tím nemyslím jen GHMP, ale českou společnost jako takovou. Mít za lovebrand v širší společnosti kulturní instituci místo značky sportovního oblečení? Chceme v těchto úvahách trošku apelovat i na to, aby se návštěvníci cítili součástí galerie. Aby věděli, že nejsou pouze číslem ve statistice návštěvnosti, ale že nám záleží na jejich názoru. Galerie je tu primárně pro ně.
Jsem v galerii od roku 2019 a za tu poměrně krátkou dobu jsem zažila nejeden případ toho, že jsme konzultovali podněty návštěvníků a hledali cesty, jak jim vyjít vstříc. A toto by v programu Member mělo být ještě posíleno. Už jen claim programu „Umění bez omezení” vyzývá k odstraňování bariér mezi návštěvníkem a galerií.
Dotknout se Skály
Jednou z hlavních cest, jak pravidelným návštěvníkům prostřednictvím programu Member galerii přiblížit, je speciální doprovodný program. Ten se mimo patronů vztahuje hlavně ke kartám Member Plus, jež jsou svým nastavením vhodné i pro kolektivy přátel či rodiny. Tato úroveň nenabízí „jen” neomezený vstup do galerie, ale například i setkání s umělci či kurátory ve výstavách. Poslední takovou akcí je třeba setkání v úzkém kruhu s Františkem Skálou v rámci jeho výstavy v Domě U Kamenného zvonu, která měla v tomto roce enormní návštěvnost. Kvůli pandemii jsme si však odnesli ponaučení, že osobní setkávání nemusí být vždy samozřejmostí a mimo jiné i z toho důvodu jsme připravili exkluzivní GHMP Member Channel, který prostřednictvím neformálních online rozhovorů vybraných hostů přiblíží našim účastníkům programu Member vždy konkrétní téma z různých úhlů pohledu. Tento akademický rok se každé druhé úterý v měsíci věnujeme tématu „akvizice” a pozvali jsme si jak teoretiky, tak samotné umělce či galeristy, sběratele, kurátory atp. Konkrétně se účastníci programu Member mohou těšit na jména jako Magdalena Juříková, Jiří Kovanda, Aleksandra Vajd, Katcha Kastner, Marie Foltýnová, Valerie Dvořáková aj. Každý ze zmíněných si přizve své vlastní hosty a vytvoříme tak velice bohaté spektrum názorů, zkušeností i historek.
