Pandemie jako příležitost k invenci. Zpráva o konferenci na půdě GHMP Marek Prokůpek
Často zaznívá, že vnější události, jako jsou přírodní katastrofy nebo významné změny v osobním životě, poskytují příležitost k narušení starých pořádků, odhalení strukturálních chyb a vytváření nových přístupů a strategií. Během krizí může být těžké si uvědomit, že vše špatné je k něčemu dobré. Ale přesto může mít schopnost najít v krizi i příležitosti obrovské výhody. Vidět tyto příležitosti znamená podívat se na věc jiným pohledem a přeformulovat, co pro nás krize znamená.
Otázka, zda bude pandemická situace příležitostí pro změny, rezonovala téměř ve všech oblastech našeho života. Umělecký sektor byl považován za jednu z oblastí nejvíce zasažených vládními opatřeními na zmírnění šíření nemoci COVID-19. Dlouhodobé dopady se samozřejmě budou projevovat ještě v následujících letech, ale již v prvních měsících pandemie bylo možné pozorovat různorodé přístupy muzeí umění a galerií k využívání nových technologií.
Pandemie nemoci COVID-19 má na muzea umění a galerie jistě obrovský sociální i ekonomický dopad. Částečně jim znemožnila naplňovat své poslání, a to především to společenské. Muzea umění a galerie tak musely přehodnocovat své strategie přístupnosti a interakce, které musely spoléhat spíše na virtuální než na fyzické prostředí, a hledat nové způsoby, jak oslovit stávající a nové návštěvníky.
Otázku, zda je pandemie příležitostí k invenci v oblasti nových technologií, si kladla i konference pořádaná Galerií hlavního města Prahy ve spolupráci s Katedrou arts managementu Vysoké školy ekonomické, která se uskutečnila 4. března 2022 v prostorách Domu U Kamenného zvonu.Kdy virtuální galerie funguje
Cílem konference bylo otevřít debatu o vhodnosti a míře využití nových technologií v prezentaci výtvarného umění a komunikaci směrem k návštěvníkovi. Během konference byly představeny různorodé přístupy a metody k využití nových technologií, od negativního vztahu k silnějšímu přechodu do virtuálního prostředí až po strategie implementace nových technologií jako samozřejmé součásti prezentace výtvarného umění.
Úvodního slova se ujala šéfkurátorka GHMP Helena Musilová. Následně byla konference dramaturgicky rozčleněna do třech bloků. V prvním z nich představili své výzkumné projekty Marek Prokůpek z Katedry arts managementu VŠE v Praze a Lucie Kropáčová. Ve druhé části se od výzkumných závěrů program přesunul ke konkrétním zkušenostem pracovníků z muzejního a galerijního prostředí. Své poznatky a zkušenosti zde představili Oldřich Bystřický z Národní galerie Praha, Miroslav Kindl z Muzea umění Olomouc, Marek Pokorný z Plato Ostrava a za GHMP vystoupily vedoucí Oddělení komunikace, programů a ediční činnosti Michaela Vrchotová a edukátorka a specialistka na přesahy k novým médiím a ekologii Veronika Stojanovová. Ve třetí části vystoupila garantka online edukačního projektu Bez Názvu. Nedatováno. Petra Šobáňová a Lukáš Pilka, spoluiniciátor projektu Otevřené sbírky. Součástí třetího bloku bylo i představení čtyř partnerů konference, kteří se zaměřují na produkty a služby kulturním organizacím právě v oblasti digitalizace. Celou konferenci završila panelová diskuze všech účastníků konference moderovaná Petrem Vizinou.
Nové technologie se v muzeích umění a galeriích samozřejmě využívaly již před pandemií, avšak pandemická krize jejich implementaci razantně akcelerovala. Jejich využití však neslouží pouze ke komunikaci směrem k divákovi, ale digitalizace, jak zaznělo v příspěvku Petry Šobáňové, zasahuje také do tezaurace a dalších činností, které jsou často návštěvníkovi skryty. Tématem muzeální sbírky se ve svém příspěvku vycházejícím z výzkumného projektu zabýval i autor tohoto textu, který zdůraznil důležitost kvalitní umělecké sbírky. Právě kvalitní sbírka bývá v prezentaci, ať už ve fyzickém, nebo virtuálním prostoru, velkou předností a nástrojem k úspoře nákladů na výstavní projekty.
Jedním z hlavních témat, které rezonovalo příspěvky téměř všech řečníků, byl fakt, že využití nových technologií a přechod do virtuálního prostředí nemá ambici nahradit fyzickou návštěvu muzeí umění a galerií, ale měly by sloužit jako doplněk a nástroj k získání nových návštěvníků. Tento fakt potvrzují i slova Miroslava Kindla z Muzea umění Olomouc: „Nesnažíme se nahradit fyzické exponáty v muzeu, využití moderních technologií je pouze doplněk, který může poskytnout jiný druh zážitku. A v případě starého umění může dokonce navodit větší autenticitu.“ Na druhou stranu, podle Lukáše Pilky kontakt s originálem není vždy nezbytný. „Pokud se uživatelé zajímají o využití kulturních artefaktů v rámci výzkumu, vzdělávání, pro zábavu nebo při kreativní práci, většinou jim digitální reprodukce a současné technologie nabízejí snazší, efektivnější i působivější cesty, jak dílo uchopit.“
Podstatnou otázkou spojenou s přechodem muzeí umění a galerií do virtuálního prostředí je forma a intenzita tohoto přechodu, které se odvíjejí také od druhu výtvarného umění. Během pandemie jsme zaznamenali celou řadu více i méně úspěšných strategií. Prvotní reakce byla zpravidla masivní přesun téměř veškeré prezentace výtvarného umění do virtuálního prostředí, postupem času však muzea umění a galerie většinou došly k závěru, že méně je více. Tato tendence rezonovala i v příspěvku Oldřicha Bystřického, který zdůraznil, že budoucí cestou je tvorba online edukačního programu, který má lepší stravitelnost, a tím pádem větší dopad, což znamená zvýšit kvalitu na úkor kvantity a efektivně obsah komunikovat k publiku. Tuto premisu potvrdila ve svém příspěvku také Veronika Stojanovová, která zdůrazňuje, že nové technologie mají v galerijní a muzejní edukaci své místo, cílem však není využívat je za každou cenu, ale především kvalitním způsobem. Jejich využití může návštěvníkovi přinést nové zkušenosti nad rámec běžného zážitku. Tvorba virtuálního obsahu však musí probíhat s rozmyslem a jasným cílem.
Nutnost hledat inovativní a kvalitní formy prezentace ze své zkušenosti potvrzuje i Michaela Vrchotová: „Limity, které s sebou přenos uměleckého díla v online prostředí přináší a jež jsme si plně uvědomovali, nás zároveň motivovaly k dosažení maximální kvality zprostředkování uvedených výstav.“ Především v době lockdownu jsme byli online prostředím přehlceni, bylo nutné položit si otázku, jakými formami lze oslovit diváka. „Bylo třeba si přiznat, že jsme sice vytvořili kvalitní alternativu archivu zaniklé výstavy, ale pokud chceme udržet divákovu pozornost i kvalitu online programu, musíme se poohlédnout po nových formátech,“ zaznělo v příspěvku Michaely Vrchotové.
Během pandemie vznikla spousta nových platforem umožňujících digitální transformaci a archivaci fyzických objektů a nabízejících řadu funkcí. Pozitivní zkušenost s fungováním platformy Octopus Press ostravské galerie Plato, která pomohla vyřešit dlouhodobé dilema vydávání a distribuci katalogů, knih a hudebních nosičů, ve svém příspěvku reflektoval Marek Pokorný. Platforma neslouží jen k publikování textů, ale i videí, specifických příspěvků kombinující aktivity lidí, kteří se nikdy nemusí potkat.
Konference a její účastníci nabídli celou řadu pohledů a přístupů k využití nových technologií v muzeích umění a galerií a rozvířila podstatnou debatu o potřebách těchto institucí ke kvalitní implementaci moderních technologií k vytváření společenských hodnot i po skončení pandemie.
Celá konference byla streamována a její záznam včetně příspěvků jednotlivých řečníků můžete nalézt na odkazu níže.