Peter Cusack. Kontrast mezi tím, co je slyšet, a co je vidět, je veliký Dagmar Šubrtová

Peter Cusack se zaměřuje na environmentální zvuk a akustickou ekologii; zvukové záznamy pořizuje v terénu a ve volné přírodě. Zabývá se výzkumem zvuku a našeho vnímání konkrétního místa, realizuje dokumentární nahrávky v oblastech se specifickým zvukovým charakterem, například postižených ekologickou katastrofou. Prostřednictvím autorských nahrávek z okolí nádraží získá návštěvník soubor informací odlišného charakteru, vhledy lišící se od vizuálních obrazů nebo textových sdělení. Zpráva jiného typu přiměje k vnímání místa neobvyklým způsobem, k odlišnému prožitku prostoru. Audiozáznamem je fixován konkrétní časový úsek, již neexistující realita, návštěvník si tak konkrétní místo skrze záznam již nepřítomného znovu-uvědomuje – ne jako strukturu pevných bodů, od nichž se odvíjí vztahovost, ale jako síť, která se ustavičně děje (Miroslav Petříček). Realita se stává organismem, „aktuální entitou“ – jsme součástí organismu a žijeme současně s ním (Alfred North Whitehead). Tento způsob vnímání v nás probouzí roviny citlivosti, které v koloběhu bytí nedostávají prostor. Výběr branického nádraží není náhodný. Výpravní budova nádraží je historicky významná, její umístění mezi několika poetickými lokalitami různého charakteru je výjimečné.

D Š Pořídil jsi zvukové záznamy v opakovaném
průzkumu kolem vlakového nádraží Praha-Braník. Území
je obecně vnímáno jako poetický okraj Prahy. Je tomu
skutečně tak?
P C Braník jsem prozkoumal letos v dubnu a červnu
a zjistil jsem, že je to velmi zajímavé, mnohovrstevnaté
místo. Je to okrajová část města u řeky Vltavy. Geografie
kopců soustředila veškerou dopravní infrastrukturu do
úzkého uzlu podél údolí. Po jeho obou stranách tu jsou
rušné silnice, několik železničních tratí, tramvaje MHD
a další dopravní silnice. Letadla, přistávající na pražském
letišti, tu létají nízko nad hlavou. Zvukové krajině Braníku
tak dominuje hluk z dopravy, zejména silniční. Přestože se
hluk proměňuje v závislosti na směru větru a denní době,
není možné mu uniknout. Braník je také stará průmyslová
oblast – historicky spojená s pivovarnictvím – s několika
krásnými starými továrními budovami (ledárny), některé
jsou dnes opuštěné a jiné nově rekonstruované. V poslední
době se oblast začala využívat rekreačně, je vybavená
cyklostezkami podél řeky, novými hřišti pro děti. Jsou zde
dobré podmínky pro veslování a kajakování. Je tu golfový
areál, ale také otevřený prostor pro procházky nebo pikniky.
To vše do oblasti vnáší další zvuky. Svahy zůstaly zalesněné
a žije v nich rozmanitá divoká zvěř. Ozývá se tu ptačí
zpěv, pískot netopýrů a bzučení hmyzu. Z jednoho či dvou
menších rybníků se na jaře ozývají žabí námluvy. Velmi
působivý je zde Branický most s železnicí a chodníkem pro
pěší, klenoucí se vysoko nad údolím. Pohledy odtud jsou velkolepé.
Je to ale také místo, kde často zní veškerý dopravní
hluk nejhlasitěji, takže kontrast mezi tím, co je slyšet, a co je
vidět, je veliký.
D Š Jaká další témata tě napadají při tomto delším
soustředěném pozorování a naslouchání?
P C Z důvodu geografického a dopravního uspořádání
– možná kvůli němu – tuto oblast lidé využívají mnoha
různými způsoby, takže se zde prolínají nebo paralelně
koexistují různé komunity. Do zdejších průmyslových
podniků denně cestují lidé do práce a po práci pak oblast
opouštějí. Někde jsou obytné domy, ale většinou nahoře
na kopcích. Rodiny s dětmi sem přijíždějí za rekreací
a sportem. Žijí tu i lidé bez domova. Nebyl jsem schopen
zjistit, jak tyto komunity interagují společně nebo se
vztahují k vlastním teritoriím/zvuku. Bylo by zajímavé se
zeptat na jejich názor na Braník, na to, jak by se tato oblast
měla vyvíjet. Zajímavý by byl také další výzkum rozmanitosti
volně žijících živočichů a toho, jak bude ovlivněna
růstem města a změnou klimatu. Existují nějaké plány pro
biologickou rozmanitost v této oblasti nebo návrhy, jak se
vypořádat s hlukem z dopravy?
Geografie Braníku je mnohorozměrná – vysoký most
a svahy udávají rozměr nahoru/dolů (vertikální), zároveň
je tu i známější horizontální rovina silnic a údolí koryta
řeky. Potenciálně zajímavá otázka je tedy také, jak se různé
komunity integrují ve své 3dimenzionální struktuře, jak by
to mohlo být umělecky reprezentováno nebo prozkoumáno,
včetně času, představivosti, neslyšitelných zvuků a neviditelných
vidin.
D Š Každé město má jedinečný zvuk, systematickým
nasloucháním zvukům měst jsi dal vzniknout několika
zvukovým mapám, například Favourite Sounds Project
v Londýně započatý v roce 1998. Popisy zvukových záznamů
jsou ve tvé knize z roku 2014 Berlin Sonic Places, A Brief
guide. Společně s Milošem Vojtěchovským jste v Praze založili
projekt s názvem Sonicity.cz. Představ nám Zvuky Prahy,
abychom jim mohli naslouchat, porovnávat je a pozorovat
změny.
P C Českou republiku, zejména Prahu, navštěvuji
poměrně často. Moje první cesta sem se uskutečnila v roce
1993, kdy jsem se zúčastnil jednoho z klíčových uměleckých
setkání, které Miloš Vojtěchovský uspořádal na úžasném
místě, v Plasích. V roce 2008 jsme byli oba pozváni k realizaci
projektu Oblíbené zvuky Prahy (v jehož rámci jsme
se dotazovali Pražanů, jaký je jejich oblíbený zvuk města
a z jakého důvodu), který se rozvinul do Sonicity.cz. Projekt
byl z velké části financován oblastní vysílací stanicí
Südwestrundfunk v Německu a Českým rozhlasem, takže
konečný výsledek byla rozhlasová skladba, kterou jsme
s Milošem připravili v Baden-Badenu. Zahrnovala však také
mnoho zkoumání a nahrávání pražské zvukové krajiny za
účasti mnoha přispěvatelů, což byl z dlouhodobého hlediska
nejzajímavější a nejproduktivnější prvek. V některých
ohledech vnímám soundwalk v Braníku jako rozšíření
tohoto projektu. Navazuje na další zkoumání pražské
zvukové krajiny a připomíná mi okrajové části Prahy, které
jsem navštívil v předchozích letech, např. Dolní Počernice
a Černý Most.
D Š V minulosti jsme tě s Milošem Vojtěchovským
pozvali také na mezioborový projekt s názvem Na pomezí
samoty. Byl jsi jedním z hostujících umělců soustředěného
pobytu v severních Čechách. Hlavním tématem třítýdenní
expedice byly proměny průmyslové krajiny, ztráta historických
souvislostí a v roce 2015 aktuální diskuse o prolomení
územních limitů těžby hnědého uhlí. Jak na toto období
vzpomínáš?
P C Ano, na Frontiers of Solitude si pamatuji velmi
dobře. Absolvoval jsem terénní nahrávací workshop při
jedné akci v Mariánských Radčicích. Celá oblast je naprosto
surrealistická se svou směsí pásové těžby, petrochemického
průmyslu, krásných středověkých klášterů, opuštěných
hradů a často ohromující přírodní krajiny. Je to jedno z nejpamátnějších míst, které jsem kdy navštívil. Šlo o velký
a podle mého názoru velmi důležitý projekt – stále jeden
z mála, který zkoumá důsledky dopadu těžkého (a znečišťujícího)
průmyslu v odlehlých venkovských oblastech na místní
obyvatele a životní prostředí. Vidět, jak byly obrovské části
české krajiny vymazány a proměněny těžebním průmyslem,
je zcela mimořádné. Žádná jiná lidská činnost, včetně války,
nevyhladí oblast tolik jako tento druh povrchové těžby.
Neustálý zvuk strojů se tam stává také součástí krve lidí.
D Š Plánujeme společnou prezentaci v rámci projektu
Parallels v Berlíně. Zajímají mě místa uprostřed
měst, nekontrolovaná území, která jsou místem nových
přírodních zón, s prvky nové divočiny, ty nám ukazují sílu
obrodného procesu. Během našeho setkání v Berlíně jsi mi
ukázal několik podobných míst. Za to ti moc děkuji.
P C Lokace, které jsme navštívili v Berlíně, byly v podstatě
zelená místa podél železničních tratí. Ale samozřejmě,
každé z nich má svou historii a charakter. Kupříkladu Das
Nasse Dreieck (Mokrý trojúhelník) byl součástí Berlínské
zdi, kde železniční trať sloužila jako hranice. Teď je to
trochu skrytá zelená plocha v trojúhelníkovém prostoru
mezi dvěma železničními tratěmi, které se zde rozcházejí.
Roste tu tráva, pár stromů a malý lesík. Místní sem chodí
venčit psy nebo na procházku s dětmi. Je tu také divoká
zarostlá část. Každé jaro tu jsou slyšet slavíci, a hejna
vrabců se tu shromažďují a štěbetají po celý rok. Železniční
tratě jsou dost vytížené, vlaky tudy projíždějí často. Takže
vytváří dominantní zvuk, ale můžete také zaslechnout
vzdálené město. Lze tu dobře vnímat prostorovost. V dálce
je vidět ikonická berlínská dominanta – televizní věž
Alexanderplatz, díky čemuž získáváme představu o jejím
umístění ve městě. Je to velmi dobré místo pro poslechové
vnímání vztahu místních zvuků, volně žijících živočichů
a vzdáleného města s železniční infrastrukturou, která to
vše propojuje se světem. V noci zní kolejnice jinak, protože
trať je více využívána pro delší, těžší nákladní vlaky, jejichž
hmotnost způsobuje silný rachot a otřesy.
Dalším místem, které jsme navštívili, bylo vnější předměstí
Buch. Jedná se o okrajovou oblast Berlína – se směsí
dopravní infrastruktury (železniční a dálniční) s obytnými
oblastmi a začátkem krajiny a lesa, který obklopuje město.
Je to také velmi rozmanitá divočina. Způsob, jakým voda
utvářela oblast, je obzvláště zajímavý. Pole bylo kdysi
používáno pro kanalizaci, a ačkoli to trvalo pouze do roku
1930, důsledky stále přetrvávají v typech vegetace, která
se tam udržuje. Dnes je zde malé jezero zvané Moorlinsee,
které přitahuje mnoho vodních ptáků, jako jsou husy, labutě,
kachny, rackové a volavky. Rákosí kolem něj je dobré pro
bažinné druhy. Jezero a některé okolní lesy jsou v současné
době ohroženy rozsáhlou bytovou výstavbou. Existuje
místní opozice a zatím není jasné, zda se bude stavět, nebo
ne. Berlín, stejně jako mnoho měst, zažívá bytovou krizi,
takže nové obytné oblasti jsou velmi potřebné. Jde o jednu
z nejniternějších diskusí týkajících se městských oblastí
současnosti. Okraje obecně jsou zranitelnější, protože je zde
často více místa a nehledí se na to, že diskuse by měla brát
v potaz zachování této výjimečné přírodní lokality. V Buchu
jsou ubytováni nedávní přistěhovalci do Berlína. Slyšíte tu
různé jazyky africké, turecké, arabské. Je to bývalá část
NDR a od té doby tu zůstala malá rusky mluvící komunita.
Je to také stará lékařská oblast a mnohé prázdné budovy
jsou bývalé nemocnice nebo lékařské školy.
D Š Tak jako zde v září, plánuješ v říjnu veřejnou
zvukovou procházku v zónách Berlína?
P C Přemýšlím o vytvoření nových berlínských zvukových
procházek. Procházka přes Das Nasse Dreieck, by byla
zajímavá, protože v okolí jsou další místa – velký zalesněný
hřbitov a malá zahrada –, která jsou divočinou s kontrastní
ekologií. Na hřbitově je mnoho vysokých starých stromů,
takže druhy, které tam žijí, např. datlové, se liší od těch
v zahradách nebo těch, které žijí ve více otevřených prostorách.
Železnice je tu slyšet odevšad, jedna trať vede blízko
rušné silnice. Na takové procházce by se toho dalo hodně
říct o zvuku města a divočiny
D Š Hodně cestuješ, spolupracuješ mezioborově
s umělci v několika zemích, jak se ponořuješ do všeobecného
zvuku, hluku nyní?
P C Během pandemie jsem se začal zajímat o streamování
zvuku a nyní mám na to vybavení. Jedná se o krabičku
elektroniky, která umožňuje přenos signálu mikrofonu
do telefonní sítě. Krabička se může někam umístit
a z toho místa můžu poslouchat zvuky na svém telefonu
nebo notebooku u sebe doma. V některých ohledech se
jedná o sledovací systém, takže musíte být opatrní, kde
je umístěn. Nechcete zaslechnout soukromé konverzace,
ale chcete slyšet zvuky prostředí na místě – jeho divokou
zvěř, infrastrukturu, počasí, druhy aktivit, které se tam
dějí. Takový systém umožňuje poslouchat 24 hodin denně.
Také divoká zvěř se v nepřítomnosti člověka chová jinak.
Ptáci zpívají velmi blízko mikrofonů a někdy krabičku
objeví a prozkoumají ji. To vše můžete poslouchat z domova.
Poskytuje to zcela jinou zvukovou perspektivu než osobní
nahrávání. Někdy je to velmi objevné, například když umístíte
krabičku na větrné farmě, zaznamenáte v čase vzestup
a pád větru ve zvuku strojů.
Spolupracuji na tom s přáteli, zejména s Udo Nollem,
který stojí za radio.aporee. Založil skupinu na síti Telegram,
ve které posloucháme stream a chatujeme o tom online.
Může být velmi poučné slyšet v reálném čase reakce lidí
na to, co se děje. Zúčastnili jsme se také akce v galerii CLB
v Berlíně, kde se přes vícekanálový reproduktorový systém
přehrávaly simultánní streamy, abychom se pokusili
vytvořit prostorovost původního místa. Bylo by skvělé tyto
možnosti dále prozkoumat.

Peter Cusack (Velká Británie) žije v Londýně a Berlíně. Je terénním nahrávačem, hudebníkem
a zvukovým umělcem s dlouhodobým zájmem o zvukové prostředí. V roce 1998 inicioval Favourite
Sounds Project, jehož cílem bylo zjistit, jak lidé interagují se zvuky míst, kde žijí. Ten byl realizován
v městech po celém světě, včetně Londýna, Pekingu, Prahy a Berlína. Jeho projekt Sounds from
Dangerous Places (popisovaný jako zvuková žurnalistika) zkoumá zvukové krajiny míst s velkými
škodami na životním prostředí, jako jsou kaspická ropná pole, černobylská uzavřená zóna a Aralské
moře v Kazachstánu. V roce 2011 byl hostem DAAD Berliner Künstlerprogramm.
https://favouritesounds.org/ https://sounds-from-dangerous-places.org/
https://www.clb-berlin.de/berlin-sonic-places-introduction-by-peter-cusack/
https://aporee.org/maps/ https://frontiers-of-solitude.org/ https://www.festivalm3.cz/