Q Kde má počátek cyklus Básně z dálnice?
J H Za důvodem, proč jsem si sloganů začala všímat, stojí heslo, které jsem objevila u silnice z Kolína do Prahy. Znělo: „Karma vás vítá“. Nepředstavila jsem si karmu jako výrobce topidel, ale jako vtipnou poznámku k mému tehdejšímu statu quo. Sledovala jsem pak další slogany umístěné na dálničních billboardech. Bavil mě jejich hravý a tvůrčí potenciál. Uvědomila jsem si, že absencí předmětu reklamy texty začnou fungovat jinak – stává se z nich vizuální poezie. Od počátku jsem hesla chtěla nějak posunout dál – nechat je například zhudebnit, ztvárnit je pantomimicky, později jsem vsadila na přednes a mluvené slovo.
Q Od kdy je sbíráte a jaké slogany jste si vybírala?
J H Celá sbírka „básní“ vlastně vznikala v období ohraničeném dvěma krizemi – finanční a tou současnou, pandemickou. Claimy jsem začala zaznamenávat v roce 2008 při svých cestách Českou republikou. Zapisovala jsem si především ty, v nichž není uveden konkrétní produkt. Některá hesla si nešlo nepoznamenat i přesto, že je jasné, ke kterému výrobku či činnosti míří. Byly natolik nosné, že jsem v závěrečné selekci pro výstavu některé nechala. Slogany tedy tvoří vizuální i obsahovou stránku projektu. Společně se zvýrazněnými sděleními (mezi jinými: „Buďte tam, kde to má smysl“, „Síla má mnoho podob“) rastrují samotnou plochu billboardu. Staly se také podkladem pro přednes básní.
Q Co vás na sloganech nejvíc zajímá? Obsahují Básně z dálnice taky určitou kritickou vrstvu?
J H Především jsem chtěla upozornit na texty, které nás obklopují, abychom se zamysleli, jakým způsobem nás motivují, ovlivňují a jestli to tak chceme. Bylo by přínosné detailněji sledovat vývoj textů, jejich proměnu v čase, taktiku a jejich obsah – pro takový výzkum bych si ráda někdy udělala čas. Přemýšlela jsem také o tom, jak billboardy dotvářejí městskou i otevřenou krajinu, ve které působí dost rušivě. Původní claimy patří k nejrozměrnějším sdělením ve veřejném prostoru – v reakci na toto zjištění jsem písmo zmenšila do plynoucího toku slov. Vizuálně by měly připomínat spíš text v knize.
Q Cítíte vliv reklamy na svůj život? Pronikají slogany do vašeho života, nebo jste vůči nim imunní?
J H Celý projekt způsobil, že jsem se hesly zabývala víc, než bych v běžném životě připustila. Reklamu využívají především obchodní společnosti, ale i neziskovky, profesní či sociální organizace. Takže je třeba rozlišovat, o jakou propagaci či zviditelnění jde. Za banálními frázemi, strohými konstatováními, zábavnými návody či důležitými sděleními stojí mnohdy lidé, kteří si s texty musí lámat hlavu, protože potřebují zaujmout, poradit, jasně a stručně informovat nebo i pobavit. Dobře postavený slogan v rámci nějaké sociální podpory může i pomoci. Některé výrazy zase nadužíváním ztratily životnost a obsah. Nemohu tvrdit, že na mě slogany vliv nemají, ale asi jiný, než by měly mít. Spíše se jimi bavím, případně okamžitě přepínám, pokud mi nějak začnou vadit.
Q Panely jsou umístěny u východu ze stanice metra Vltavská. Stejnojmenná galerie je venkovní, lidé se mohou k panelům přiblížit, číst zblízka, sednout si k obrazu a vlastně ho pro kolemjdoucí mimoděk dotvořit. Jak pro vás funguje tohle umístění?
J H Architektura prostoru na Vltavské společně s graffiti tvoří pro Básně z dálnice skvělé prostředí. Slogany se navrátily do veřejného místa. Pro mě je také důležité propojení různorodých forem textů (graffiti, nečitelné čmáranice a reklamní jazyk v minimalistické úpravě). A pak – prostor na Vltavské je poměrně těžký, neútulný; působí jako jeviště, které přímo vybízí k pozorování situačních představení. Dennodenně se před plakáty nějaké odehrávají, dostávám od známých fotografie a sama se na Vltavskou občas zajedu podívat. Byla jsem překvapena, kolik lidí tímto místem prochází a jak různorodé publikum se k místu pojí. Hned na začátku jsme se s kurátorkou Terezou Novákovou a grafičkou Beatou Šafkovou rozhodly pro jemnou grafiku. Jsem zvědavá, zda tahle podoba bannerů bude spíše vybízet k jejich dotvoření, či naopak vzbudí respekt.
Q Berete Básně z dálnice jako součást tendencí a linií, které procházejí vaším dílem dlouhodobě?
J H Asi nejblíže k Básním z dálnice má soubor Citlivá data, který se zabývá hranicemi mezi soukromým a veřejným. Mapovala jsem kamerový systém jedné společnosti a s apropriovanými daty následně pracovala. V Praze byl cyklus vystavený v Ateliéru Josefa Sudka.
Q A co se týká práce s textem?
J H Tak například v triptychu Volání do lesa jsem na fotografie horizontů lesů zaznamenávala situace, které se vztahovaly k několika mým důležitým životním obdobím. Písmo zde funguje také jako kresba, pokrývá značnou část obrazu. Ve spolupráci s muzikantkou Lucií Vítkovou jsme přes zimu pracovaly po skypu na videu s názvem Slova. Předkládala jsem jí text a Lucie na něj reagovala hudbou, improvizací. Občas pracuji také ve svých fotografických kolážích s písmeny a číslicemi.
Q Taky jste už dřív vytvářela akce, které nebyly určeny pro prezentaci v klasické galerii.
J H Čas od času potřebuji ze své individuální cesty vyjít do veřejného prostoru, ráda například pracuji s lidmi v rámci sociálně-uměleckých projektů. Občas je taková akce jedinou možnou reakcí, jak se mohu k nějakému tématu vyjádřit. V devadesátých letech jsem tak pracovala poměrně často. Akce Sušení věcí se odehrála na společném dvoře několika domů. Pozvala jsem sousedy, abychom ve vnitrobloku společně uklidili. Našla jsem při tom spoustu zajímavostí, které jsem pak nafotografovala a v podobě velkoformátových fotografií vystavila na prádelní šnůře tamtéž. Kromě úklidu jsme společně nachystali vernisáž, a po letech soužití se tak vlastně více seznámili. Přirozeně se k nám přidali i náhodní diváci. V rámci fotografického festivalu Funkeho Kolín jsme výstav ve veřejném prostou nachystali poměrně dost – zde jsem ale vystupovala v roli kurátorky.
Q Básně z dálnice mají i performanční a zvukovou část.
J H Pro interpretaci básní jsem neváhala oslovit Davida Dvořáka a Tomáše Jeřábka, se kterými se známe spoustu let z kolínského divadla. Vybrané slogany figurují v sedmi nahrávkách Básní z dálnice, jakýchsi etudách s prvky humoru. Ty je možné si přehrát pomocí QR kódu přímo na Vltavské a také na webových stránkách www.basnezdalnice.cz. Živou rétorickou performanci přímo v prostoru galerie Vltavská jsme uskutečnili v květnu.
