Skupinová terapie jako možnost znovu se poskládat. Group Therapy. Collections in Dialogue Rainald Schumacher

Zmíněná témata mají pro nás existenciální a emocionální význam a zcela zásadně formují i náš každodenní život. Vybrané tematické okruhy výstavy vycházejí z postulátů jednotlivých autorských výpovědí. Jde o narativní a estetické prvky, které je k sobě přirozeně přiřazují.

V popředí stojí téma demokracie a rovných práv pro všechny. Individuální osobní způsoby chápání reality tu stojí vedle obecnějších vizí a konceptů či náboženských výkladů světa. Jde o jednotlivce versus skupinu a kolektiv a také o hranice, kdy se ku příkladu jedinec dostává mimo realitu a trpí duševní poruchou. Osobní zážitky tu stojí v konfrontaci s historickými událostmi a klademe si také otázku, jak vzpomínky utvářejí kulturní a subjektivní identitu, jaké jsou budoucí perspektivy a co přináší vliv moderních technologií nejen v pracovním prostředí, ale i ve společenském a globálním měřítku.

Výstava je pojmenována po práci Evy Koťátkové Group Therapy, která bude vystavovat v českém a slovenském pavilonu na letošním benátském bienále. Imaginární skupina lidí sedí v kruhu a bezděčně skládá papírky, trhá je na kousky, hraje si s oblázky, dělá si poznámky a přitom naslouchá terapeutovi. Při meditativním cvičení dostali tito lidé za úkol uvědomit si, že jsou křehkými nádobami s prasklinami, nechávají se rozbít na kusy, aby se sami znovu poskládali a pustili se do dalších cvičení.

Václav Magid na svých kvaších, které znázorňují sedící postavu, formuluje existenciální otázky – konkrétně zda je člověk privilegován kvůli stigmatům, nebo stigmatizován kvůli privilegiím. Igor Grubić představuje skutečné „hrdiny práce“. Portrétoval dělníky v uhelném dole, kteří stávkou v roce 2000 významně přispěli k pádu Slobodana Miloševiće, posledního komunistického prezidenta Srbska, který byl před Mezinárodním trestním soudem v Haagu obžalován za zločiny proti lidskosti.

Výtvarnice Danica Dakić původem ze Sarajeva na svém videu Isolla Bella spolupracovala s obyvateli sarajevského domova pro sirotky a duševně či tělesně handicapované. Výsledkem jsou krátké divadelní scény, autentické příběhy zdejších obyvatel, z nichž někteří tu žijí už dlouhá léta.

Alma Lily Rayner narozená v Tel Avivu žije a pracuje v Praze. Její fotosérie We Walk / We Fall – An Excercise in Absence pracuje s nalezenými digitálně upravenými diapozitivy z šedesátých let, které zobrazují nácvik první pomoci. Všechny obličeje jsou zdeformovanými maskami bez očí, úst a nosů, tedy bez specifických rysů obličeje. Takto anonymizovaná vzájemná pomoc tematizuje sociální soudržnost. Rituály první pomoci představují důvěrný fyzický kontakt, jenž rozpouští tělesné hranice. Protiklad představuje série děl Negative Book polské výtvarnice Anety Grzeszykowské. Během studentského pobytu v Los Angeles si umělkyně černým líčidlem změnila barvu kůže a strávila tak všední den se svou rodinou. Černobílé záběry dokumentují různé situace, které prožila. Obrácením negativu se barva její kůže opět mění z černé v nereálný křídový odstín.

Albena Baeva ze Sofie při tvorbě svých obrazů využila programy, které pracují s umělou inteligencí. Kombinací nesourodých témat vyhledaných na internetu – módní fotografie na jedné straně a mořské fauny na straně druhé – vygenerovala stovky obrazů, které zpracovala jako klasické malby.

Česká umělkyně Lenka Glisníková rovněž vytváří hybridní živočichy, proměněné z dvourozměrných fotografií v trojrozměrné bytosti na pomezí strojů a přírody. Její organické objekty působí jako hybernovaní živočichové z neznámého světa. Do vzdálené budoucnosti a neznámé reality je situováno i Agro-Kosmo od Anny Hulačové, socha astronauta z betonu a keramiky, který dokonce i v mimozemském prostoru opečovává zemědělské plodiny pro budoucnost.

Hledání rovnováhy mezi stále omezenějšími zdroji Země a utopií v podobě života na jiných planetách ve svém díle Mars Walk ztvárnil ve vtipné zkratce slovenský umělec Roman Ondak. V červeném prachu z povrchu Marsu čteme stopy bosých nohou.

Group Therapy je dialogem mezi dvěma sbírkami, mezi 45 umělci a především mezi jednotlivými uměleckými díly. Významnější část děl pochází ze sbírky Art Collection Telekom, umělecké sbírky společnosti Deutsche Telekom, která byla založena v roce 2010 a jako jedna z mála mezinárodních sbírek se soustředí na současné umění východní a jižní Evropy. Druhá část děl pochází ze sbírky Galerie hlavního města Prahy a představuje mimo jiné i některé nové akvizice umělců, kteří žijí a pracují v České republice.

Vedle již zmíněné Lenky Glisníkové byly spolu s Klaudií Hlavatou a Jindřiškou Jabůrkovou přizvány další české umělkyně, aby na výstavu přispěly novými díly. Patří k nim i kolektiv StonyTellers, který v rámci otevření a v průběhu výstavy vystoupí se svými performancemi.

V to, že se dialog mezi díly vydaří a současná témata upoutají patřičnou pozornost, věří a doufají kurátoři výstavy, Nathalie Hoyos a Rainald Schumacher za Art Collection Telekom a Magdalena Juříková s Martinem Netočným za GHMP.

Umělci: Vasil Artomonov and Aleksey Klyuykov, Sasha Auerbakh, Albena Baeva, Eleni Bagaki, Daniel Balabán, Levan Chelidze, Lana Čmajčanin, Danica Dakić, Anna Daučíková, Aleksandra Domanović, Petra Feriancová, Kyriaki Goni, Igor Grubić, Aneta Grzeszykowska, Nilbar Güreş, Ksenya Hnylytska, Vladímir Houdek, Anna Hulačová, Hristina Ivanoska, Sanja Iveković, Nikita Kadan, Hortensia Mi Kafchin, Alevtina Kakhidze, Šejla Kamerić, Lito Kattou, Lesia Khomenko, Zdena Kolečková, Eva Kot‘átková, Marie Kratochvílová, Andreja Kulunčić, Nino Kvrisvishvili, KW (Igor Korpaczewski), Little Warsaw, Václav Magid, Radenko Milak, Brilant Milazimi, Ciprian Mureşan, Roman Ondak, Dan Perjovschi, Alma Lily Rayner, Slavs and Tatars, Mark Ther, Martina Vacheva.

Hostující umělci: Lenka Glisníková, Klaudie Hlavatá, Jindřiška Jabůrková, StonyTellers

 

Autor je kurátorem sbírky Art Collection Telekom.