Spravedlnost! Petr Vizina, šéfredaktor

Jedna z proslulých legend ukazuje k podkroví Staronové synagogy v Praze. Údajně tam zhruba od konce 16. století odpočívá Golem. Rabín tehdy vdechl život (hebrejsky rúach) hliněnému monstru, které se mělo Židům stát pomocníkem a ochráncem proti pogromům, pomluvám o spiknutí a rituálních vraždách. S dnešním nástupem umělé inteligence (AI), tedy systémů, které se podobně jako člověk samy dovedou učit a rozvíjet své poznání, se téma dávné kabalistické hříčky vrací. Hlavním motivem není ani tak úzkost z destrukce světa – Golem se rabínu Löwimu vymkne z ruky a znetvoří ten stávající tím, že ho roztříská –, ale z porušení tabu. Tvůrce umělého člověka za pomoci magických sil překračuje své lidské kompetence. Mýty nás upozorňují, že pokaždé, když vdechneme život golemovi, postihne nás trest za naši hybris, tedy nesoudnost.

Role umění se z této tradiční a moralistní pozice stává v době nástupu AI o to zajímavější. Vždyť tabu je kulturní a náboženský konstrukt, neexistuje tedy důvod považovat je za nedotknutelné. Tématem tohoto čísla Qartalu je proto nástup umělé inteligence z pohledu umění. Texty jsou naším příspěvkem k tématu, jak vlastně o umělé inteligenci a lidské tvořivosti vyprávět. Umění, víc než jiné obory lidské činnosti, dává příležitost zkoumat, co přesně je specificky lidské, a tudíž ani v nejvzdálenější budoucnosti nepůjde napodobit technologiemi. Existuje vůbec něco takového?

Dita Malečková, která přednáší o filosofii, vizuální kultuře, umění a nových médiích, ve svém textu upozorňuje, že v nástupu AI se neodehrává konflikt mezi lidmi a stroji. Spíš se podle všeho rozevírá propast mezi těmi, kdo z nástupu AI profitují, a těmi, kdo naopak tahají za kratší konec. Vedle dat o našem chování v digitálním prostoru se totiž další surovinou k „trénování“ umělé inteligence stávají umělecká díla. Otesánek se cpe jejich prací, aniž by autorky a autory žádal o svolení. Zdá se tedy, že skutečným uměním budoucnosti bude například schopnost vyjednat v této věci alespoň přibližnou spravedlnost. Otázky „Co je vlastně umění?“ nebo „Kdo je tvůrce?“ dostávají zcela praktický obsah. Civilní tón nasadil ve svém vyprávění rovněž autor originální povídky na téma AI pro Qartal číslo 11, spisovatel a legenda české sci-fi Jaroslav Veis.

Originálními ilustracemi do tohoto čísla přispěla výtvarnice Anna Kulíčková. Nakladatelka Barbora Baronová se rozhlédla po knižním světě na veletrhu v Barceloně, letošní Art Book Fair pořádaný GHMP si totiž všímá ekologické udržitelnosti knižní produkce. V reportáži k tématu se dočtete o setkání s nepřehlédnutelnými majiteli dvou pražských antikvariátů, tedy míst, kde knihy žijí svůj ekologicky šetrný „život po životě“. Rozhovorem s kurátorkou Jitkou Hlaváčkovou a filosofem Miroslavem Petříčkem upozorňujeme na nadcházející výstavu Myšlení obrazem, interview s fotografem Jaroslavem Benešem je pozváním na již probíhající výstavu Ex Urbi v Domě fotografie. Grafický designér Petr Babák věnoval několik stránek barvě, která si to podle něj zaslouží. Básník a spisovatel Petr Borkovec se zaposlouchal do hudby mořského břehu, k letním zážitkům se ve své glose vrací také novinář a filosof Petr Fischer, když interpretuje „spor o Jiřího Černického“, který hýbal českými médii. Vysvětluje jej ale podle mě plodnějším způsobem než coby kulturní válku mezi „boomery“ a „sněhovými vločkami“.

Spravedlnost je, oč tu běží. Přeji příjemné čtení.