Kámen, město, papír
Kámen, město, papír je cyklus konferencí o umění ve veřejném prostoru, o který se stará Oddělení správy veřejné plastiky. Inaugurační konference se odehrála v roce 2022 za účelem evaluace čtyřletého období od založení programu Umění pro město v Praze. Konferenční série si klade za cíl propojovat aktéry z veřejné i soukromé sféry, kteří v českém prostředí rozvíjejí umění ve veřejném prostoru z pozice veřejného i nezávislého sektoru. Nabízí prostor prezentovat svou práci a navzájem se inspirovat a učit z chyb i úspěchů ostatních.
Konference Kámen, město, papír – O komemorativních dílech současnosti (květen 2024)
Oddělení správy veřejné plastiky Galerie hlavního města Prahy uspořádalo 22. května 2024 v Domě U Kamenného zvonu konferenci o komemorativních dílech ve veřejném prostoru, která vznikla v době porevoluční. Skrze vybrané příspěvky se konference Res publica tázala, jaká témata, události a osobnosti je potřeba připomínat ve veřejném prostoru v 21. století.
Jedním z podnětných příkladů v našem uvažování o proměnách pomníků je Dům matky a Dům syna od Johna Hejduka, který dnes stojí na Alšově nábřeží. Plastiku, která byla inspirována básní Davida Shapiro Pohřeb Jana Palacha (1969), věnoval autor Praze a československému lidu v roce 1991. Tato ikonická dvojice objektů původně nebyla zamýšlena jako pomník, ale jako autonomní umělecké dílo bez vzpomínkové funkce. Přesto byly původní modely House of the Suicide a House of the Suicide Mother (1991) v rámci revitalizace nábřeží v roce 2015 převedeny do trvalé podoby jako pomník Janu Palachovi, který studoval na nedaleké Filozofické fakultě.
Tyto proměny statusu díla, jejich možné „zpomníkovatění“ či uvažování o jejich trvanlivosti a o osobách či momentech, na které vzpomínají, nás vedou k mnoha otázkám. Jací aktéři vstupují do procesů výběru, zhodnocení a umisťování pomníků? Jaká je geneze a okolnosti jejich vzniku? Jaký je v současnosti systém zadávání a umisťování nových pomníků ve veřejném prostoru? Co by se s pomníky mělo stát, pozbydou-li své politické či společenské relevance? Proč si pod pojmem „umění ve veřejném prostoru“ představíme hlavně pomníky? A proč česká společnost pomníky – od těch uctívajících významné osobnosti, oběti národních a globálních tragédií po lokální pocty slavným rodákům – tak zbožňuje?
Účast na konferenci byla zdarma a byla přístupná široké veřejnosti.
Konference Kámen, město, papír – O restaurování veřejné plastiky (listopad 2023)
Druhý ročník konference se věnoval problematice správy a restaurování umění ve veřejném prostoru. Přednášející z různých oborů během dvou dnů představili nové trendy a příklady inspirativní – ale i odstrašující – praxe v péči o umění ve veřejném prostoru. Debaty na konferenci byly hluboce inspirativní pro budoucí péči o umělecká díla nejen ve veřejném prostoru, která by měla být ideálně výsledkem úzké spolupráce správců a majitelů s odborníky památkové péče, restaurátory a kulturně-správními institucemi.
První den konference se věnoval zejména otázkám nových technologických postupů v péči o veřejnou plastiku a jejich praktickým aplikacím, včetně kladů a záporů při neuváženém použití. Druhý den byl zasvěcen otázce reinterpretace uměleckých děl ve veřejném prostoru v současném kontextu, problematice odstraňování a přemisťování soch z důvodů rekonstrukce území či změn politického nebo sociálně-kulturního kontextu a rovněž nesnázím při řešení nevhodně darovaných sochařských děl městu.
Mezi přednášející patřili zástupci odborných pracovišť a institucí – GHMP, oddělení správy veřejné plastiky (Marie Foltýnová), Národního památkového ústavu (Anežka Mikulcová, Viktor Kovařík, Ondřej Šefců), Fakulty restaurování Univerzity Pardubice (Jakub Ďoubal, Vladislava Říhová), UMPRUM (Iva Javorská), oddělení preventivní konzervace Národního technického muzea (Lucie Kopecká), Fakulty stavební ČVUT (Karel Pavelka) či Ústavu pro nanomateriály, pokročilé technologie a inovace Technické univerzity v Liberci (František Peterka). Kromě institucionálně zaštítěných přednášejících byli přizváni i nezávislí odborníci napříč kurátorskými, legislativními, architektonickými a uměleckými obory (Sabina Jankovičová, Magdalena Kracík-Štorkánová, Pavel Karous, Oliver Braun či Lída Mojžíšová).
Konference Kámen, město, papír – inaugurační ročník (listopad 2022)
První ročník konference, který se odehrál na podzim roku 2022, mapoval různé přístupy k umění ve veřejném prostoru a jeho systematické a systémové podpoře v regionech. Ambicí bylo poukázat na příklady zdařilé praxe v českých městech, ale také nahlédnout do zahraničních příkladů. Důležitým východiskem byla inspirativní výměna napříč zúčastněnými organizacemi, a tudíž také podpora vzájemné komunikace a případné spolupráce. Akce se dotýkala témat financování umění ve veřejném prostoru, potřebných postupů a procesů schvalování, role odborníků a veřejného sektoru či postavení umělce v celém procesu.
Během dvou dnů se představila řada aktérů uměleckého prostředí – od samospráv a politické reprezentace až po umělce a nezávislé kulturní organizace z celého Česka. Zúčastnili se například dlouhodobá architektka Litomyšle Zdeňka Vydrová, zástupkyně spolku Za krásnou Ostravu Ilona Rozehnalová, zakladatel Landscape festivalu Dan Merta, kurátorka festivalu Art Week Liberec Jana Bernartová, programová ředitelka pardubické GAMPA Šárka Zahálková či Martina Johnová, kurátorka Galerie Hraničář v Ústí nad Labem. Skrze krátké příspěvky tito iniciátoři umění ve veřejném prostoru uvedli své různorodé aktivity trvalého i dočasného charakteru a zasadili je do širšího kontextu českého prostředí.
Na konferenci se představili i zahraniční hosté a hostky – Matthias Einhoff z berlínského ZK/U Center for Art and Urbanistics, Martina Taig z KÖR Vienna či Anna Szynwelska a Kinga Jarocka z Centre for Contemporary Art Laznia v Gdańsku.