Konference Kámen, město, papír: O restaurování veřejné plastiky

Úvod + Nové technologie, jejich klady a zápory: Marie Foltýnová, Jakub Ďoubal, Anežka Mikulcová, Ivana Kopecká, Karel Pavelka

• Marie Foltýnová – kurátorka programu Umění pro město
• Jakub Ďoubal – vedoucí Ateliéru restaurování kamene na Fakultě restaurování UPCE
• Anežka Mikulcová – pracovnice odd. restaurování Národního památkového ústavu
• Ivana Kopecká – výzkumná pracovnice Národního technického muzea
• Karel Pavelka – vedoucí Katedry Geomatiky na Fakultě stavební ČVUT

Zobrazit více…

Marie Foltýnová

působí v Galerii hlavního města Prahy od roku 1997. Do roku 2004 zde pracovala nejdříve jako externí lektorka a posléze jako vedoucí lektorských programů, výtvarného ateliéru a kurzů Galerie hlavního města Prahy. V letech 2009–2012 pracovala jako odborná památkářka v oddělení evidence movitých památek územního pracoviště Střední Čechy. V roce 2012 se vrátila do GHMP na pozici kurátorky veřejné plastiky. Od roku 2018 vede Oddělení správy veřejné plastiky. Od roku 2016 spolupracovala na přípravě a následné implementaci programu Umění pro město zaměřeného na systematickou podporu současného umění ve veřejném prostoru ze strany hlavního města Prahy. Jednotlivé projekty se soustředí nejen na osazování trvalých instalací, ale i realizaci dočasných uměleckých intervencí ve spolupráci se samosprávami městských částí a dalšími pražskými organizacemi. Absolvovala magisterské a doktorské studium dějin umění na FF UK.

Jakub Ďoubal

působí od roku 2014 jako vedoucí Ateliéru restaurování kamene na Fakultě restaurování Univerzity Pardubice. Studoval na Institutu restaurování a konzervačních technik v Litomyšli a následně na VŠVU v Bratislavě. Poté absolvoval doktorské studium na Fakultě stavební ČVUT v oboru fyzikální a materiálové inženýrství, kde se ve své disertační práci věnoval využití laseru při čištění památek. Na AVU v Praze získal titul docent v oboru restaurování sochařských děl. Po dokončení studia absolvoval prestižní kurz Stone Conservation – SC11 pořádaný organizacemi ICCROM a The Getty Conservation Institute pod záštitou UNESCO. Vedle pedagogické činnosti se věnuje restaurování sochařských děl. V průběhu své odborné praxe se podílel na obnově významných objektů, jako jsou například Chrám Sv. Barbory, Morový sloup a Kamenná kašna v Kutné Hoře, gotický náhrobek Arnošta z Pardubic v polském Klodzku či sousoší Sv. Františka Serafínského a socha Bruncvíka na Karlově mostě.

Anežka Mikulcová

je absolventkou magisterského a doktorského studia na Ústavu pro dějiny umění FF UK. Během studia se profiloval její zájem o umění tzv. dlouhého 19. století (kult umělce na přelomu 19. a 20. století, ikonografické studie, portrétní siluety), který si rozšířila také semestrálním pobytem na Historickém institutu Petrohradské státní univerzity. Od roku 2015 pracuje na Národním památkovém ústavu, konkrétně od roku 2018 v oddělení restaurování Generálního ředitelství. V rámci své profese se zabývá teorií restaurování uměleckých a uměleckořemeslných děl, která jsou součástí památkově chráněných nemovitých památek.

Ivana Kopecká

vystudovala Vysokou školu chemicko-technickou v Praze se zaměřením na chemii polymerů a chemii pro restaurování a konzervaci uměleckých děl. Během svých postgraduálních studií na Přírodovědecké fakultě Univerzity Karlovy se věnovala speciálním rozdělovacím analytickým metodám. V roce 1997 prohlubovala své znalosti na mezinárodním postgraduálním kurzu nedestruktivní a mikrodestruktivní analýzy uměleckých děl organizovaném Francouzským institutem pro restaurování uměleckých děl (Institut français de restauration des oeuvres d’arts – IFROA). Mezi lety 1994 a 2007 byla vedoucí Odboru technologie památkové péče Státního ústavu památkové péče, respektive NPÚ, v Praze (po r. 2003). Od roku 2008 působí v laboratoři Národního technického muzea v Praze jako vedoucí oddělení preventivní konzervace. Zabývá se především problematikou analýzy historických i moderních materiálů uměleckých děl a preventivní konzervací sbírkových předmětů.

Karel Pavelka

vystudoval Stavební fakultu ČVUT v Praze v roce 1987 se specializací Dálkový průzkum Země (DPZ); doktorský titul zde obhájil v r. 1997 v oblasti DPZ. V roce 1996 nastoupil na pozici vedoucího Laboratoře fotogrammetrie a zasloužil se o modernizaci laboratoře a přechod na digitální technologie, který byl dokonán v roce 2002. Habilitoval se v oblasti dokumentace památkových objektů metodami fotogrammetrie, DPZ a laserového skenování v r. 2006 a v roce 2009 byl jmenován profesorem. V posledních dvaceti letech se zabýval převážně dokumentací památkových objektů a archeologických lokalit v tuzemsku (kompletní dokumentace Karlova mostu v Praze, 3D dokumentace pomníku Sv. Václava na Václavském náměstí, 3D modelování soch v Lapidáriu Národního muzea, soubor dokumentačních prací významných barokních kleneb ve spolupráci s prof. Pavlíkem aj.), ale též v zahraničí (Peru, Irák, Sýrie, Kapverdy, Maroko). V současné době působí jako vedoucí Laboratoře fotogrammetrie, vedoucí Katedry geomatiky a proděkan pro zahraniční vztahy FSV ČVUT.

Případové studie: Federico Díaz, František Peterka & Oliver Braun, Magdalena Kracík Štorkánová

• Federico Díaz – umělec pracující s novými technologiemi k tvorbě monumentální veřejné plastiky
• Magdalena Kracík Štorkánová – restaurátorka mozaik, zakladatelka společnosti Art a craft MOZAIKA
• František Peterka & Oliver Braun – vědec a akademický pracovník Ústavu pro nanomateriály, pokročilé technologie a inovace Technické univerzity v Liberci & zakladatel štukatérské firmy Braun

Zobrazit více…

Federico Díaz

je výtvarný umělec česko-argentinského původu, který žije a působí v Praze. Svoji první samostatnou výstavu měl v Galerii hlavního města Prahy v roce 1997, od té doby vystavoval také na mnoha mezinárodních výstavách a ve význačných institucích jako Institute of Contemporary Art / ICA, Royal Institute of British Architects, obojí v Londýně, v ZKM Center for Art and Media v Karlsruhe (2004), Fondation Electricité de France v Paříži (2003), Ars Electronica Festival v Linzi (2005), Mori Art Museu v Tokiu (2005) a na 53. Benátském bienále (2011). Vystudoval Akademii výtvarných umění v Praze (1990–1997), kde postupně navštěvoval ateliéry vedené Karlem Malichem, Stanislavem Kolíbalem a Alešem Veselým. Od 90. let se snaží pomocí nových médií odhalovat lidskými smysly nezachytitelné imateriální elementy přirozeného prostředí. Pro Díazovu práci jsou typické prostředky jazyka algoritmicky generovaného umění a systems art, interaktivita a také využití robotů a nástrojů strojového učení. Během let 1996–2002 byl čtyřikrát finalistou Ceny Jindřicha Chalupeckého.

Magdalena Kracík Štorkánová

se věnuje především záchraně, restaurování, propagaci a tvorbě muzívního umění. Systematicky tuto cestu nastoupila v roce 2000, při studiu na Akademii výtvarných umění v Praze, v ateliéru restaurování děl sochařských, během stáže na Accademia delle Belle Arti v Carraře (2003) a následně v ateliéru figurálního sochařství, kde absolvovala magisterské studium. Během doktorských studií v letech 2014–2017 se specializovala na historii a restaurování, v roce 2017 obhájila dizertační práci OPUS MUSIVUM, specializovanou na restaurování mozaik přelomu 19. a 20. století, ateliér restaurování děl malířských. V roce 2012 založila spolek Art a Craft Mozaika, z.s., který sdružuje příznivce muzívního umění – historiky, teoretiky, zástupce památkové péče, restaurátory, umělce, vědce etc. Je pořadatelkou mezinárodních konferencí – MosaiCONtempo, ICC, Praha (2016) a sochařských sympozií Botanica Organica (2009, 2010 a 2012) a 1. Mezinárodního sympozia mozaiky v srdci Evropy (2022). V květnu 2022 zahájila provoz minigalerie Black Cube Gallery Mozaiky na Václavském náměstí ve vestibulu metra Můstek.

František Peterka

je odborným vedoucím společnosti Nanotec System, která na trh uvedla samočisticí fotokatalytický nátěr Balclean, a spoluzakladatelem České společnosti pro aplikovanou fotokatalýzu (ČSAF). Po absolvování Vysoké školy chemicko-technologické v Praze pracoval v Ústavu jaderného výzkumu v Řeži. V roce 1976 získal stipendium Mezinárodní atomové Energie (IAEA) v Japonsku, kam se po roce 1989 pravidelně vracel a působil zde mj. v pozicích hostujícího profesora University Kyoto a experta Japonského atomového výzkumného centra. V letech 1990–1992 působil ve vídeňském Atomovém ústavu a jako expert IAEA. Po neštěstí v jaderné elektrárně v Černobylu se rozhodl změnit obor a místo jaderného výzkumu se zaměřil na aplikovanou fotokatalýzu. V roce 1995 se Peterka seznámil s možnostmi tohoto nově vznikajícího oboru v Japonsku. Způsoby praktického využití slunečního světla v souladu s ideou udržitelné společnosti ho fascinovaly a byly zárodkem vývinu ochranného nátěru Balclean – světlem se čistícího nátěru, který může chránit i památky.

Oliver Braun

je zakladatelem, ředitelem a vizionářem stejnojmenné firmy zabývající se restaurováním a obnovou památek. Vyučený umělecký štukatér založil před čtrnácti lety úspěšnou firmu a od té doby již pracoval na mnohých významných stavbách po České republice, především však v Praze. Mezi jeho realizace se řadí například budovy Parlamentu České republiky, zámek Brandýs nad Labem, státní hrad a zámek Frýdlant nebo palác Savarin. Spolupracuje s restaurátory, štukatéry, sochaři, truhláři a dalšími odborníky ve svém oboru. O jeho práci již vyšly články v různých publikacích, mimo jiné v Material Times nebo v časopisu Forbes. Ve své práci považuje za důležité nejen mistrovství klasického řemesla, ale také inovativní přístup k obnově historických budov s využitím moderních technologií.

Slovenský a český kontext: Sabina Jankovičová, Marie Foltýnová

• Marie Foltýnová – kurátorka programu Umění pro město
• Sabina Jankovičová – historička umění zabývající se uměním ve veřejném prostoru z období normalizace

Zobrazit více…

Marie Foltýnová

působí v Galerii hlavního města Prahy od roku 1997. Do roku 2004 zde pracovala nejdříve jako externí lektorka a posléze jako vedoucí lektorských programů, výtvarného ateliéru a kurzů Galerie hlavního města Prahy. V letech 2009–2012 pracovala jako odborná památkářka v oddělení evidence movitých památek územního pracoviště Střední Čechy. V roce 2012 se vrátila do GHMP na pozici kurátorky veřejné plastiky. Od roku 2018 vede Oddělení správy veřejné plastiky. Od roku 2016 spolupracovala na přípravě a následné implementaci programu Umění pro město zaměřeného na systematickou podporu současného umění ve veřejném prostoru ze strany hlavního města Prahy. Jednotlivé projekty se soustředí nejen na osazování trvalých instalací, ale i realizaci dočasných uměleckých intervencí ve spolupráci se samosprávami městských částí a dalšími pražskými organizacemi. Absolvovala magisterské a doktorské studium dějin umění na FF UK.

Sabina Jankovičová

absolvovala studium Dějin umění na Filosofické fakultě UK v Bratislavě v roce 2004 diplomovou prací Bratislavské konfrontace 1961–1965. V roce 2000 získala Herderovo stupendium a strávila dva semestry ve Vídni na Institut für Kunstgeschichte. Mezi lety 2005 a 2008 se v rámci doktorandskému studia na Ústavu dizajnu Fakulty architektury Slovenské technické univerzity věnovala sochařství a designu v architektuře 70. a 80. let. V roce 2013 spolupracovala na publikaci Sochárské diela na území Bratislavy 1945–2013, jejíž rozšířené vydání bylo publikováno v roce 2022. Od roku 2021 se věnuje výzkumu designu a výtvarných děl ve svatebních síních z období normalizace na Slovensku. Spolupracuje se Slovenským muzeum designu, Galerií města Bratislavy a bratislavským krajem na soupisu děl ve veřejném prostoru.

Autorské právo a historický kontext děl ve veřejném prostoru: Iva Javorská, Vladislava Říhová, Viktor Kovařík

• Iva Javorská – advokátka se specializací na oblast autorského práva
• Vladislava Říhová – vedoucí katedry Humanitních věd Fakulty restaurování Univerzity Pardubice, spoluautorka projektu Sochy a města
• Viktor Kovařík – výzkumný a vývojový pracovník Národního památkového ústavu

Zobrazit více…

Iva Javorská

vystudovala právo na Právnické fakultě Univerzity Karlovy v Praze a evropské a francouzské právo na Université Paris 1 Panthéon-Sorbonne v Paříži. Od r. 2001 je advokátkou. Specializuje se na právo v umění (zejm. autorské právo) a obchodní právo. Je členkou Fair Art, neziskové organizace pro právní pomoc umělcům a vzdělávání v otázkách práva v umění. Iva Javorská pravidelně přednáší na UMPRUM a na FaVU, příležitostně vystupuje na dalších vysokých uměleckých školách. V r. 2017 absolvovala kurz Navigating Today’s Art World při Sotheby’s Institute of Art v Londýně.

Vladislava Říhová

vystudovala dějiny umění na Filozofické fakultě Univerzity Palackého v Olomouci. Pracuje jako vedoucí katedry Humanitních věd Fakulty restaurování Univerzity Pardubice. Od roku 2014 se věnuje topografii poválečných uměleckých děl ve veřejném prostoru a výzkumu jejich objednávek a financovaní v období státního socialismu. Je spoluautorkou odborných databází Sochy a města a České mozaiky. Aktuálně zkoumá monumentální realizace konstruktivistického sochaře Vratislava Karla Nováka.

Viktor Kovařík

absolvoval obor Dějiny umění na Filozofické fakultě Univerzity Karlovy v Praze. Od roku 2004 působí v Národním památkovém ústavu, nejprve na generálním ředitelství v Praze, od roku 2013 na plzeňském odborném pracovišti. Od počátku pracoval v odboru, resp. oddělení restaurování, posléze specialistů, kde působí jako odborný pracovník v rámci agendy restaurování, převážně sochařských děl, a současně jako vědeckovýzkumný pracovník. Kromě agendy restaurování se aktivně podílí na vědeckovýzkumných úkolech týkajících se průzkumů převážně barokních sochařských děl na území Čech a jejich ochrany.

Reinterpretace uměleckých děl ve veřejném prostoru: Ondřej Šefců, Lída Mojžíšová, Pavel Karous

• Ondřej Šefců – architekt a ředitel územního odborného pracoviště Národního památkového ústavu, Praha
• Lída Mojžíšová – vnučka Josefa Klimeše, autora sochy Rovnováha (1990) na Barrandovském mostě
• Pavel Karous – sochař, pedagog a autor projektu Vetřelci a volavky

Zobrazit více…

Ondřej Šefců

absolvoval fakultu architektury ČVUT Praha, od roku 1983 (dosud) působí jako památkář v Národním památkovém ústavu (dříve Státní ústav památkové péče). Pracoval na regeneraci městských památkových rezervací a na obnově řady významných památek. Od roku 1996 je členem Společnosti pro technologie obnovy památek, kde pořádá odborné semináře. Věnuje se přednáškové činnosti, publikuje odborné i popularizační články, zabývá se kresbou památek a městskou vedutou.

Ludmila Mojžíšová

je propagátorka české i světové kultury s duší a vzděláním umělkyně. Vyrůstala v rodině sochaře a architektů, ale sama se věnovala od dětství profesionálně především hudbě – ať jako členka Kühnova dětského sboru nebo jako studentka a absolventka Pražské konzervatoře v oboru lesní roh a zpěv. Osmiletý pobyt v Brazílii zasvětila úspěšné kariéře v cestovním ruchu a nasávaní bohatství brazilské kultury. Po návratu do Prahy založila kapelu LiMo, s níž koncertuje. Svůj čas dále věnuje dceři Madlence, práci pro Českou filharmonii a péči o dílo sochaře Josefa Klimeše, svého dědy. www.josefklimes.cz

Pavel Karous

je sochař, pedagog a publicista v oblasti výtvarného umění ve veřejném prostoru. Vystudoval Vysokou školu uměleckoprůmyslovou v Praze, kde poté působil jako odborný asistent. Ve své sochařské tvorbě se zabývá především vztahem mezi geometrií a lidskou společností, abstrakcí a realismem. Věnuje se oficiálním, neoficiálním i nelegálním uměleckým intervencím do městského veřejného prostoru se sociálně a politicky angažovaným obsahem – v roce 2021 například realizoval pomník antifašistické, komunistické odbojářky Marie Kudeříkové v Brně. Se svým dlouhodobým projektem Vetřelci a volavky dokumentuje výtvarné umění ve veřejném prostoru z období reálného socialismu. V rámci projektu v roce 2013 vyšla oceňovaná kniha. Od roku 2018 připravuje pořad Predátoři a plameňáci, který je zaměřený na aktuální projevy vizuálního umění ve veřejném prostoru. V roce 2019 vyšla jeho druhá kniha Hotel Praha o zaniklé unikátní stavbě, která sloužila v 80. letech Komunistické straně Československa a stala se obětí privatizace nejbohatším oligarchou v republice.