Politika a etika (sebe)prezentace a participace v umění / k výstavě Divoženky / Římské večírky

V návaznosti na výstavu Římské večírky, která přinesla neobvyklý vhled a intimní sebereflexi světa sexuálních pracovnic, připravila Společnost Jindřicha Chalupeckého ve spolupráci s Galerií hlavního města Prahy diskuzi o politických a etických aspektech (sebe)reprezentace a participace v umění.

Diskutující: Alžběta Bačíková, Mac Henzl, Ladislav Jackson, kolektiv Prádelna, Lê Thị Hoài, Tamara Moyzes, Dani Sabitov, Zai Xu
Diskuzí provází: Nikola Ludlová, SJCH
Facilitace: David Javornický
Tlumočení do znakového jazyka: Klára Herčíková a Anna Sojková
Kamera: Tereza Chudáčková

Výstava prezentovala díla Feel Good Cooperative. Tento tvůrčí kolektiv tvoří účastnice a organizátorky výtvarného workshopu, který proběhl na jaře 2020 během tvrdého lockdownu v Římě. Jeho členkami jsou fotografka a sexuální pracovnice Alexandra Lopez, architektka a akademická pracovnice Serena Olcuire, umělkyně Pauline Curnier Jardin a sexuální pracovnice kolumbijského původu Andrea, Alexandra Mapuchina, Gilda Star, Giuliana, Angel, a Eri. Cílem bylo vytvořit práce pro výstavu ve Villa Medici, kterou Curnier Jardin realizovala v rámci svého rezidenčního pobytu na Francouzské akademii v Římě. Iniciativa vzešla z potřeby pomoci ženám, které během pandemie, kdy se populistická štvavá propaganda proti různým skupinám zintenzivnila a zextremizovala, čelily nejen existenční nouzi, ale staly se ještě více zranitelné kvůli své transsexuální identitě, původu a profesi. Projekt vytvořil prostor pro sdílení a sebevyjádření a také umožnil ženám překlenout existenční krizi. Jedná se tedy o projekt spadající do oblasti participativního umění.

S ohledem na náš zájem o teoretickou i praktickou reflexi různých podob se doprovodný program k této výstavě věnoval tématu politiky a etiky (sebe)reprezentace a modelům participativní umělecké praxe, které cílí buď na angažování publika, nebo otevření umění lidem, jež jsou v běžných podmínkách z důvodu strukturální sociální nerovnosti a institucionálního gatekeepingu z uměleckého provozu vyloučeni.

V souvislosti s tématem (sebe)prezentace jsme se v diskuzi dostali i k obecnějším otázkám, jako jsou potenciál, cíle, limity a dopady identitárního umění a jeho politický a umělecký přínos pro celou společnost. A jak pracovat s tématy a lidmi, aniž bychom je kategorizovali a redukovali na jeden aspekt, identitu apod. Od modelů participativní umělecké praxe jsme se dostali k hlubší otázce rovnosti a přístupu v uměleckém provozu a vzdělávání a jakým způsobem můžeme umění otevřít a umělecké vzdělávání učinit dostupným zdola. Diskuze se věnovala primárně projektům realizovaným na české a slovenské scéně, ale byla také otevřena komparativní perspektivě reflektující zkušenosti ze zahraničí.