David Böhm – Jiří Franta Fabulant 18. 6. 2024 – 29. 9. 2024
Kurátorka: Denisa Václavová, spolupráce Karla Hlaváčková
Procesuální uvažování a postupy tvorby obrazů, které vidíte na výstavě umělecké dvojice Davida Böhma a Jiřího Franty připravené pro Dům fotografie, připomínají teorii o principu neurčitosti filozofa a vědce v oblasti kvantové fyziky Wernera Heisenberga. Schizofrenní povaha instalace, zdánlivě se replikující v obou patrech galerie, navozuje pocit rozostřeného vidění, zdvojeného vnímání a rozdělení diváckých perspektiv. Nabízí však i celou řadu povědomých i podvědomých významů a otázek: Co když vidím něco zcela jiného než ostatní? Co je pozorované a co představované? Co je prožívané a co skutečné? A když propojím všechny části, uvidím celek?
Propojení a dokončení celkového obrazu je ponecháno čistě na divákovi. Ten je tak vtažen do sdíleného a hravě experimentálního světa autorů, pro něž je příznačné, že se nebojí pokládat nelehké otázky a nechávat je nezodpovězené. Téma dvojího provedení bylo přitom už při svém vzniku prověřováno a zpochybňováno postupy blízkými fyzikálním experimentům, situační náhodou i autorskou intuicí.
V hlubší rovině výstavy Fabulant se odehrává další otevřený proces: zkoumání vlastní paměti, identity a zkušenosti skrze vyvolávání fragmentů vzpomínek, představ, myšlenek i vjemů z dětství. Vyprávění o určité zkušenosti, které se ve vzpomínkách vzdalujeme, pozměňujeme ji, přikrašlujeme si ji a zase se k ní přibližujeme, čímž možná vzniká úplně jiný příběh. Při sdílení těchto příběhů vychází najevo, že žádná zkušenost není opakovatelná a že totéž nikdy nebude totéž. Jeví se znovu a znovu pokaždé jinak.
David Böhm a Jiří Franta díky své mnohaleté spolupráci často splývají v jednu autorskou osobnost. Svým dvojjediným přístupem tak trochu demonstrují pokročilé lacanovské „stadium zrcadla“, které se ve výstavě Fabulant rozvíjí v kontextu intuitivního uměleckého mono-dialogu. Znovu se tu společně s autory setkáváme s představami z nevědomého dětství, a tímto setkáním dostává dávná zkušenost nový tvar – promění se a překryje další vrstvou vědomí. Stav, proces či změnu nemůžeme chápat v momentě, kdy se odehrává, můžeme v ní pouze být. Až zpětně, s kritickým odstupem, se obrazy dají poskládat do srozumitelného příběhu.
