Ján Mančuška: První retrospektiva 17. 6. 2015 – 11. 10. 2015
„První retrospektiva“ je skutečně první retrospektivní výstavou Jána Mančušky (*1972) a rozhodně první velkou výstavou jeho prací v České republice. Dílo zde zůstalo bez jeho autora, který zemřel v 39 letech v roce 2011. Přesto nelze říci, že bychom měli co do činění s dílem fragmentárním.
Mančuška vstupuje na výtvarnou scénu v druhé polovině devadesátých let spolu se členy skupiny bj (Josef Bolf, Jan Šerých, Tomáš Vaněk). Jeho práce se vzdáleně hlásí k československým vernakulárním variantám konceptualismu šedesátých, sedmdesátých let (Stano Filko, Jiří Kovanda ad.). Podobně, jako o něco starší skupina Pondělí, Mančuška zastává názor definující (tvůrčí) identitu jako sociokulturní konstrukci, jenž byl v opozici k tradičně surrealistickým a romantizujícím východiskům českého umění.
Se vzrůstajícím internacionálním ohlasem se v jeho tvorbě začaly jasně diferencovat dvě linie, jež se v jeho díle stabilně prolínají. Na jedné straně rozvíjel post-konceptuální uměleckou tradici, jež aktivně problematizuje jazyk v procesu vyprávění (jazyk literární, jazyk videa, performance i filmu). Na straně druhé rostl jeho zájem o sdělování – často existenciálních, skutečných příběhů. Pohyb mezi elementy těchto dvou spekter – umělostí jazyků a tíživostí sdíleného příběhu bychom mohli označit za hlavní těžiště síly jeho projevu. Mančuška usiloval o vytvoření nové schopnosti jednání v umělecké teorii i praxi. Tuto potřebu vnímal jako nutné překlenutí rozporu přítomného v umění před i po pádu Berlínské zdi. Umělci a umělkyně se podle jeho názoru buď upínali k nativistickým uměleckým formám a tradicím, anebo bez výhrad mluvili jazykem i tématy internacionálního provozu. Nová schopnost jednání, jak ji Mančuška uskutečňoval, měla být internacionálně angažovaná, a prostřednictvím této angažovanosti schopná vyprávět příběhy spojené s místem a specifickou historickou zkušeností.
Autor sám koncipoval výstavy jako instalační – i performativní – události. První retrospektiva není simulací autorova přístupu k výstavě jako místně specifické události. Je (zcela tradičně) strukturována chronologicky. Klade důraz na precizní re-instalaci prací intelektuálně a esteticky přelomových, jež byly velkoryse zapůjčeny z významných mezinárodních (MoMA, Centre Pompidou, Thyssen-Bornemisza Art Contemporary, etc.) i domácích sbírek.
Návštěvník na výstavě také nalezne paralelní linii kreseb, studií a dobových materiálů, které nabízí exkurz do „post-konceptuální“ pracovny, jež nahradila klasický umělecký ateliér.
Výstavu doprovází rozsáhlá obrazová publikace s řadou autorových i teoretických textů, která vznikla v koedici se švýcarským vydavatelstvím JRP|Ringier a tranzit.cz.
Mančuškova retrospektivní výstava je postavena na několikaleté rekonstrukci, soupisu děl a autorských scénářů. Vznikla ve spolupráci Galerie hl. m. Prahy s Ján Mančuška Estate, Andrew Kreps Gallery New York, Meyer Riegger Berlin/Karlsruhe a dlouhou řadou institucionálních i soukromých zapůjčitelů. Bude reprízována v Kunsthalle Bratislava a v upravené verzi v Moravské galerii v Brně.
