Jan Vičar: Chtěl jsem být generál, ale válka byla příliš krátká 13. 6. 2014 – 21. 9. 2014

Jan Vičar patří k nemnoha umělcům, kteří si dokonale osvojili grafické techniky, aby je pak s neutuchajícím nadšením inovovali a dokazovali jejich životaschopnost v epoše digitálního obrazu.

Jeho nejexkluzivnější metodou se stal linoryt, který je pro jeho monumentální tisky nejpřiléhavější technikou díky dostupnému materiálu, téměř neomezenému formátu a poměrně snadnému zpracování. Náměty jsou různorodé a často nás jeho inspirace zaskočí neortodoxním a spontánním vnímáním skutečnosti.

Příběhový koncept, který vystavuje v Colloredo-Mansfeldském paláci, odráží jeho vlastní zážitky z období, kdy pracoval jako pečovatel v německé Kostnici. Agresivita a intolerance jeho klienta – bývalého SS policisty a jeho dcery – jsou leitmotivem tohoto vyprávění. Jan Vičar pátrá v dětství pana Josefa K. a hledá možné příčiny jeho morální devastace.

Cyklus je doplněn zápisky z vlastního deníku, který si Jan Vičar během své práce vedl. V nich obsažená autentická zpověď Josefa K., který vzpomíná na „staré dobré časy“, ještě podtrhuje drsnou a pohnutou atmosféru, s kterou se musel autor vyrovnávat v kontaktu s neobvyklým pacientem.