Myšlení obrazem Vizuální události Miroslava Petříčka 4. 10. 2023 – 28. 1. 2024
Kurátorka: Jitka Hlaváčková
Miroslav Petříček je předním českým filozofem a estetikem, který se po desítky let systematicky zabývá reflexí vizuálního umění. Své myšlenky o aspektech jazyka umění shrnul v množství textů, mimo jiné v knize Myšlení obrazem. Průvodce současným filosofickým myšlením pro středně nepokročilé (2009), která se stala hlavním impulzem pro vznik této výstavy. Naším nejvýznamnějším cílem je poukázat na zásadní vklad Miroslava Petříčka do vývoje českého výtvarného umění a pokusit se názorně vyjádřit klíčové myšlenky, o které se opírá jeho filozofický diskurz. Základem je konstatování, že setkání s obrazem je událost.
Vystavující umělci a umělkyně: Karima Al-Mukhtarová, Ateliér radostné tvorby (Marie Kúsová, Lukáš Paleček, Vojtěch Proske, George Radojčić), Zbyněk Baladrán, Mária Bartuszová, Jana Bernartová, Rudolf Fila, Tomáš Hlavina, Václav Janoščík a Adam Trbušek, Magdalena Jetelová, Magdaléna Kašparová, Michal Kindernay, Julie Kopová, Zdeněk Košek, Tom Kotik, Eva Koťátková, Václav Krůček, Kristina Láníková, Jiří Matějů, Maxmilián Aron Mootz, Pavel Mrkus, Jiří Načeradský a Jaroslav Nešetřil, Jaromír Novotný, Milan Paštéka, Ondřej Přibyl, Jiří Skála, Kateřina Šedá, Miloš Šejn, Adriena Šimotová, Josef Šmíd, Kateřina Štenclová, Dagmar Šubrtová, Eva Vápenková, Vladimíra a Miroslava Večeřovy, Martin Velíšek, Petr Veselý, Lenka Vítková, Martin Zet
Podoba výstavy je z velké části určena výběrem z tvorby umělců, jimž se Petříček ve svých textech dříve věnoval. Hlavní ideou výstavy se pak stal předpoklad, že setkání s obrazem je především VIZUÁLNÍ UDÁLOSTÍ. Chceme ukázat, že jazyky slov a obrazů jsou si blízké, ale jejich materiál je odlišný: obraz či výraz nelze jednoduše překládat do pojmů. Obraz nic nepředvádí, nýbrž cosi způsobuje. Není jen ilustrací ani vizuálním zprostředkováním myšlenky, nýbrž specifickým způsobem, jak podnítit myšlení myslet namalované. MYŠLENÍ OBRAZEM je pak odpovědí na setkání s vizuální událostí.
Vysvětlující komentáře jsou proto v naší výstavě nahrazeny prostorovou koncepcí, která má schopnost propojit tělo a myšlení. Architektura zde vytváří imerzivní prostředí, do nichž se lze tělesně vnořit, i místa tranzitivní – průhledy, poskytující prostor pro různé formy setkání a reflexe. Výstava provádí diváka labyrintem vizuálních událostí od abstraktního smyslového vjemu přes hledání tvaru a pojmu až po konstruování ideje: od tajemných hranic chaosu a řádu nebo světla a tmy k metaobrazům současného světa. Výstavní prostor je strukturován také prostory MEZI, tvořícími rámce, přechody i hranice, v nichž návštěvník hledá svůj POSTOJ k dílu a kde se imanentně vznáší stín a ozvěna slov filosofů.
Rádi bychom, aby se výstava stala PROSTOREM RADOSTNÉHO MYŠLENÍ, který návštěvníku zprostředkuje vizuální událost jakožto transformativní estetickou zkušenost podněcující emoce, imaginaci i myšlenky, podobně jako se to dělo našemu autorskému týmu při její přípravě.
K výstavě vychází publikace s texty Miroslava Petříčka, Jitky Hlaváčkové, Václava Janoščíka, Mileny Bartlové a Jiřího Přibáně.
