Palác (volného) času 4. 4. 2025 – 29. 10. 2025
Kurátorky: Karla Hlaváčková, Veronika Čechová
Zaměstnaný člověk tráví v práci obvykle osm hodin denně, pět dní v týdnu. Někteří z nás se živí činností, která je naplňuje, a ztotožňují s ní svou identitu, jiní pracují, aby si zajistili takový příjem, který jim pokryje náklady na živobytí a dovolí uspokojivě trávit volné chvíle. Podobně jako dělník u pásu, městská společnost živící se kancelářskou prací se dostává do situace, kdy je výsledek její práce pouhým stupněm „výrobního“ procesu. Již od období industrializace řeší společnost problémy spojené s potřebou regenerace zaměstnance, tak aby si nejen odpočinul, ale také uspokojil své potřeby sociální a kulturní nebo se věnoval fyzické aktivitě.
Kdo si ale může dovolit volný čas uspokojivě trávit, když se i trávení volného času stává tržní komoditou – časem spotřebovávání služeb. Umíme trávit volný čas zahálkou? Nebo jsme i ve volném čase motivováni výkonem – něco vyrobit, něco se naučit, stihnout toho co nejvíce, nakoupit, jít cvičit, abychom byli krásní a zdraví. Volná chvíle má být čas, který můžeme svobodně naplnit. Tato svoboda ale předpokládá jistou odvahu a schopnost rozhodnout se mezi nepřeberným množstvím možností, což u některých vede ke strachu z promarněné chvíle, k obavě, že jim něco utíká, i když ve skutečnosti chtějí po osmi hodinách pracovní aktivity jen odpočívat.
Vystavující: Zbyněk Baladrán, Anna-Marie Berdychová, Johana Hnízdilová, Peter Kolárčik, Eliška Konečná, Monika Kučerová, Judita Levitnerová, Františka Malasková, pingpongping (Anna Vašičková, Hana Kubrichtová, David Stejskal), Nicolas Prokop, Roman Štětina, Eva Volfová, Barbora Zentková & Julia Gryboś, Tereza Zichová
Projekt Palác (volného) času se zaměří na téma trávení volného času v kontrastu barokního paláce, který v době svého vzniku fungoval jako letohrádek, letní sídlo, jehož salónky, zahrady, lovecká obora a vinice nabízely svým majitelům různorodé příležitosti k prožití volných chvil. Kontrasty, které by výstava ráda podtrhla, jsou dány povahou stavby Zámku Troja a jeho zahrad.
To nás přivádí k otázkám, kdo si může dovolit trávit volný čas dnes a kdo si jej může dovolit trávit uspokojivě, jaké jsou dnešní trendy trávení volného času a zda jej trávíme odpočinkem, nebo jsme všichni stále vedeni k výkonu i během chvílí, které nejsou určeny k činnostem zabezpečující naše živobytí. Téma volného času tak vybízí k výběru děl, která se k tomuto pojmu vztahují povahou média: ruční práce, textil, keramika nebo tematicky – demokratizace volného času, vznik volného času v kontextu industrializace, vyprázdněnost pracovní činnosti, kritika společnosti orientované na výkon.
