Start up: Karíma Al-Mukhtarová – Dear Valued Customers 28. 11. 2014 – 25. 1. 2015
V říjnu mi Karíma poslala dopis, aby mi přiblížila, na čem právě pracuje, přičemž napsala: postrádám zprávu a radost. Těmito slovy komentovala stav českého konceptuálního umění, jehož je také představitelkou, i když už více než rok žije v Greenhouse v Berlíně. Pohybuje se tam v umělecky smýšlející komunitě pojmenované podle jednoho z dvou druhů šimpanzů – bonobo. V tomto společenství opic hraje velkou roli, kromě vysoké četnosti pohlavního styku, společná práce, učenlivost a sdílení jídla, což jsou principy, které jsou praktikovány i v berlínské komunitě. Karíma teď díky tomu absolvuje třeba hodiny hry na kytaru. Jinými slovy, toto místo i Berlín, jako město, vytvářejí spousty impulzů k celkové proměně přístupu Karímy k tvorbě.
Dřívější díla Karímy byla založena zejména na předem stanoveném systému, například její série 28×1209/2011/12 vycházela z instruktážních videí a tzv. urban legend stories, jak se dá s fyzikou pracovat nebo co z ní lze vytěžit v domácím prostředí. V tomto souboru Karíma prověřila 26 návodů, některé byly užitečné, například č. 10 – instrukce k jednoduchému zajištění houpačky podtlakem spuštěného vysavače nebo č. 11 – snadno vyrobitelný závěsný systém, který udrží knihovnu na „vzájemně proložených stránkách dvou knížek“.
Výstavu Dear Valued Customers tvoří jedno dílo, site specific instalace ze starého dřevěného trámu, postavy v burce, zvuku berlínského metra, vázy a řečeno s nadsázkou – obrazu (ve skutečnosti jde totiž o vypraný podklad s předkresleným vánočním motivem pro vyšívání). Jak si s těmito nesourodými předměty v tomto kontextu s mnoha možnými významy má člověk odchovaný západní civilizací, zvyklý přemýšlet v určitých zjednodušených modelech, poradit? Na jedné straně tu máme společný motiv vyšívání, protkává kmen, burku a souvisí i s obrazem, na straně druhé je tu práce s ornamentem a naposledy jsou tu konkrétní předměty, samy o sobě dost komplikované emblémy. Například trám, s tím Karíma pracuje delší dobu a zkušenosti má i s jeho prošíváním. Dříve stály samostatně a zdobily je více či méně početné stehy abstraktního rázu. V případě Dear Valued Customers se ale použitý trám dostává do širších souvislostí, jednak dekorem výšivky v podobě plazícího se stonku rostliny s listy, které nahoře z trámu vyrůstají a rozpínají se jako větve prvopočátečního stromu, pilíře světa, ale také, protože se ocitá v prostředí anonymní osoby v burce. Na burku Karíma vyšila konkrétní motiv arabského ornamentu. U kmenu a burky tak dochází k syntéze významů vyšitého dekorů a předmětu, do něhož je aplikován.
Zvuk, váza a obraz jsou rovnocenými součástmi celé instalace, která věci dává do kontrastu, vytváří nové prostředí a klade na nás úkol domyslet si širší souvislosti. Esteticky je instalace volně inspirována úhlednými berlínskými výlohami. Název výstavy, Dear Valued Customers, je použit z webové stránky nabízející nové kolekce burky pro ženy. Vedle sebe na drsno stavěné podhoubí odlišných kultur bourá naše dlouho pěstované myšlenkové pochody; tento postup může souviset s autorčiným cizokrajným původem.
Karíma Al-Mukhtarová (*1989, Praha) je absolventkou ateliéru Jiřího Kovandy na univerzitě Jana Evangelisty Purkyně v Ústí nad Labem a studentkou třetího ročníku Intermediální konfrontace Jiřího Davida na pražské UMPRUM. Je laureátkou ESSEL ART AWARD 2013.
Ateliér konceptuální a intermediální konfrontace (později pouze Intermediální konfrontace) na pražské Vysoké škole uměleckoprůmyslové převzal Jiří David spolu s Milanem Salákem jako asistentem v roce 2003. Při svém nástupu na UMPRUM měl už Jiří David za sebou pedagogickou zkušenost z vedení Ateliéru vizuální komunikace na AVU (1994–2001).
Minulý rok oslavil jeho „umprumácký“ ateliér desetileté výročí, vydal se katalog a podle katalogu se připravila výstava. Systém trochu obrácený, trochu komplikovaný, ale vlastně dobře vystihující charakter tohoto uměleckého studia.
Jak už značí jeho název, základem ateliéru je kritické myšlení a veden je po způsobu společné polemiky, verbální i vizuální; ta verbální často končí vášnivou diskuzí mezi Jiřím Davidem a Milanem Salákem.
V roce 2009 byl v anketě Osobnost XX pořádané časopisem Reflex Jiří David prohlášen za nejvlivnější osobnost českého výtvarného umění posledních dvaceti let. U svých studentů rozvíjí především komplexitu jejich myšlení, velmi často se ptá po smyslu toho, co dělají. Neustále vystupuje jako aktivní diskutér, a myšleno v dobrém slova smyslu, jako neúnavný komentátor vyjadřující se k situaci na české výtvarné scéně. Jeho vytrvalým oponentem mu je především vlastní asistent Milan Salák, mimo jiné Davidův bývalý student (což uvádím pro zajímavost, že řada Davidových studentů vykonává pedagogickou činnost). Milan je v současné době na jeden semestr na uměleckých prázdninách (podobně jako byl v roce 2008 Jiří David, kdy ho zastupoval Marek Meduna – tvůrce myšlenky ateliérové Galerie 207, později řízené Luďkem Rathouským – oba též studenti JD) a jeho dočasným zástupcem je Petr Zubek.
