Start up: Kateřina Zochová – Dozvuk 12. 9. 2014 – 9. 11. 2014

V pátém ročníku cyklu Start up představíme vedle pěti vybraných umělců také prostředí ateliérů, ve kterých studují či studovali, a to formou doprovodných programů v režii umělce nebo vedoucího pedagoga,  videa promítaného na výstavě a šestnáctistránkového magazínu FILES v limitované edici 200 kusů. Ukázka zde.

Kateřina Zochová (*1986 Kadaň) je umělkyní s díly rozkročenými mezi fotografií a animovaným filmem. Zároveň je hudebnicí, která hraje na harfu i „na počítač“, členkou uskupení Audiofenky a Over Ocean. Její práci inspirují sny i literární útvary, zejména poezie a v poslední době také texty Rolanda Barthese, například Říše znaků.

Poprvé jsem Kateřinu viděla a slyšela při obhajobě její diplomové práce s názvem „Každý den něco ztratit“ v galerii Fotograf. Na první pohled mě zaujal její éterický projev, který se linul expozicí, prostupoval díly a vytvářel zvláštní atmosféru. Jeden z klíčových motivů vystavených exponátů bylo „chybění, stavba struktury příběhu za pomoci mezer mezi jednotlivými významovými fragmenty v obrazovém uspořádání“, cituji Kateřinu, se záměrem aplikovat tento princip na všechna média – animaci, fotografii a zvuk, s nimiž pracovala během svého studia na AVU. Výstava Dozvuk, kterou jsme spolu připravily v rámci projektu Start up, je volným navázáním-dialogem s absolventskou prací. Přirozeně, neuběhlo od ní tolik času a starší mechanismy proto ještě vibrují. Nová díla vycházejí z posledních koláží, které mi připomínají rána, kdy si vybavujeme útržky snu, na jehož celý děj si ale nemůžeme vzpomenout. Zároveň však slouží jako nástroje k rozpomínání, když nás v náznacích provokují k vlastní rekonstrukci částečně zapamatovaného. Kateřina si však s námi hraje, a tak si nemůžeme být jisti, zdali příběh z díla je vymodelovaný sen, či náš vlastní flashback, nebo její umění vnuknout nám určitou myšlenku.

Leitmotivem výstavy, nebo spíš jakýmsi impulzem pro další postupy, se stala digitální fotografie se zásahem černých ústřižků, inspirovaná pohlednicí obrazu dívky španělského symbolisty Julia Romera de Torres, náhodně nalezenou v antikvariátu. Kateřina, jíž zrak snad slouží jako zvětšovací skla, a proto tak lpí na detailech, na ní objevila motiv shodný s dříve použitým ve své diplomové práci – nenápadné gesto rukou a rozvinula ho ve fotografických i kresebných kolážích.

Kateřina Zochová je čerstvou absolventkou Ateliéru malířství II Vladimíra Skrepla na pražské AVU.

Ateliér malířství II, vedoucí pedagog Vladimír Skrepl, odborný asistent Jiří Kovanda

Vladimír Skrepl je výtvarný umělec, zároveň vedoucí pedagog Ateliéru malířství II na pražské Akademii výtvarných umění a také trochu hudebník a performer. Spolu s Jiřím Kovandou zde od roku 1994 vedou „laboratoř“ a „chráněnou zónu experimentů“, odkud vycházejí umělci pracující s různými médii. Škola Vladimíra Skrepla má sice techniku malířství v názvu a její studenti většinou s malováním začínají, není ale výjimkou, že při absolutoriu končí v ne-malířských polohách či na hraně umění. Dobrým příkladem jsou letošní diplomanti, mezi ně patří i Kateřina Zochová. Jejich široké rozpětí uměleckých praktik vychází z kréda Vladimíra a Jiřího, které se dá popsat jako volnost v přístupu k umění s důrazem na vlastní názor a vyhraněný umělecký projev každého studenta. V tomto smyslu nelze nezmínit kontrast mezi oběma pedagogy, mezi uvolněným projevem spontánního Vladimíra Skrepla a rozvážně působícím konceptualistou Jiřím Kovandou. Hledat v této kombinaci nějaký logický průsečík by bylo více než zbytečné (ovšem jako v každém mezilidském vztahu), nejlépe to vystihují slova Vladimíra: „Byli jsme si svým způsobem osudem, jako akademicky neškolení, blízcí… “. To zde zmiňuji hlavně proto, že ta diverzita má nefalšovaný základ. Vladimírovu divnost, za níž se skrývá nespoutaná upřímnost, totiž vyvažuje správná míra střízlivosti.

Výstava probíhá v rámci Festivalu Fotograf.