GHMP x Signal Festival: Svatá Lucie 12. 12. 2023 – 13. 12. 2023

Galerie hlavního města Prahy a Signal Festival přinášejí jedinečný zážitek v prostředí barokního klenotu na břehu Vltavy – Zámku Troja. Svátek svaté Lucie, který spadá na 13. prosince, je dle lidové pranostiky spojován s nejdelší nocí v roce.

Idea projektu je postavena na propojení rafinované krásy baroka – opulentní nádhery i geometrického řádu – a současného umění využívajícího aktuální technologie a přístupy. Chceme ukázat zámek, jeho fascinující architektonické detaily či sochařskou výzdobu i zahrady v novém světle, jako živoucí, inspirativní struktury. Tato novodobá barokně-digitální slavnost světla umožní vidět a pochopit principy barokního umění jinak než běžným, racionálním pohledem.

Diváci budou moci navštívit čtyři instalace, dvě exteriérové a dvě interiérové. V zámecké zahradě bude interaktivní světelná instalace Jana Poše pracující s geometrickým řádem zahrady a zároveň s přírodním elementem vody. Jeho dílo kolektor představuje technologickou metaforou vody, která ve fontáně běžně proudí. Umělec Chris Salter (CH) a Alexandre Saunier (FR) pracují s dynamickou projekcí světla na fasádu zámku, dílo SNN#2 vychází z principů světelné hry László-Moholy Nagye a bylo součástí výstav v několika předních evropských galeriích. V hlavním sále zámku je instalována práce Ghost in the Machine Kláry Horáčkové, která rozehrává světelnými odrazy celý prostor sálu s akcenty na freskovou výmalbu. Klára Horáčková se věnuje především sklářským pracem a drobným plastikám. V Konírně zámku vytvořil speciální projekci s laserovými světly pražský světelný designér Karel Šimek.

„Vždy jsme se snažili o to, aby Zámek Troja nabízel co nejvíce aktivit a byl otevřený – v tom nejširším slova smyslu – pro každého diváka a návštěvníka. Chceme vytvářet, respektive vytváříme prostředí, které původní koncept barokního zámku rozšiřuje o nejsoučasnější formy umění nejrůznějšího typu. Těší nás spolupráce s festivalem Signal, který do projektu přináší atraktivní změnu žánru,” řekla Magdalena Juříková, ředitelka GHMP.

 

Zobrazit více…

Event Horizon

Event Horizon alias horizont událostí černé díry je v astrofyzice hluboký a podmanivý pojem. Jedná se o neviditelnou hranici obklopující černou díru, které v důsledku extrémní gravitační přitažlivosti nemůže nic uniknout, dokonce ani světlo. V tomto bodě je časoprostor tak silně zakřivený, že se z něj nemohou vymanit ani ty nejrychlejší částice. Horizont událostí definuje „bod, odkud není návratu“, kde jsou objekty vstupující do této oblasti neúprosně přitahovány k singularitě černé díry, nekonečně hustému jádru. Tato záhadná hranice je charakteristickým rysem černých děr.

Práce Karla Šimka je více o tom, co vidíte vy, než co vidí on sám, přestože se jedná o jeho vlastní vize. Se světlem neexperimentuje, snaží se vnímat jeho hledisko. Šimkovy první experimenty se světlem sahají do roku 2012, kdy začal prozkoumávat hranice světla jako mediálního sdělení. Od roku 2015 se věnuje světelnému designu na volné noze. Je umělcem, který světlem dotváří prostor a hraje si s jeho možným vnímáním. Mezi jeho projekty spadají menší, nezávislá díla, ale také práce pro operu, divadlo či balet.

SNN#2

SNN#2: Light/Space/Prop je dynamická, velkoplošná světelná a zvuková instalace ve veřejném prostoru, která vychází z principů světelné hry Lászlóa Moholy-Nagye z 20. let 20. století o novém „elektrifikovaném pohyblivém obrazu“. Jedná se o série pomalu modulovaných světelných obrazů, které jsou zkresleny čočkami připevněnými k pěti pohyblivým světlům. Moholy-Nagy popsal nový druh světelného prostředí, kde se „světlo a pohyb opět stávají prvky tvorby“. SNN#2 přenáší tuto vizi do našeho nového algoritmického strojového věku a vytváří neustále se měnící, téměř kontemplativní prostředí, které radikálně zpomaluje naše vnímání prostoru a času. Dílo bylo původně vytvořeno pro světelný festival LLUM_BCN 2020 v Barceloně.

Chris Salter je profesorem pro imerzivní umění a ředitelem Immersive Arts Space na Curyšské univerzitě umění (ZHdK). Je také emeritním profesorem designu a počítačových umění na Concordia University v Montrealu a bývalým spoluředitelem sítě Hexagram pro výzkum a tvorbu v oblasti umění, kultur a technologií a spoluzakladatelem Milieux Institute na Concordii. Jeho umělecká tvorba byla k vidění po celém světě, například na Bienále architektury v Benátkách, v Barbican Centre, Berliner Festspiele, Wiener Festwochen, ZKM, Kunstfest Weimar, Musée d'art Contemporain, Muffathalle, EXIT Festival, Place des Arts- Montreal a mnoha dalších. Je autorem knih Entangled: Technology and the Transformation of Performance (2010), Alien Agency (2015) a Sensing Machines (2022), které vyšly v nakladatelství MIT Press.

Alexandre Saunier je multidisciplinární umělec a výzkumník pracující se světlem, videem, zvukem a autonomními počítačovými systémy. Jeho performance a instalace zkoumají průsečík mezi smyslovým vnímáním, mediálním uměním, divadelní dramaturgií, kybernetikou a teorií komplexních systémů. Absolvoval doktorandské studium na Concordia University (Montréal, Kanada), kde zkoumal světlo jako umělecké médium s autonomními a emergentními vlastnostmi na základě výpočetních systémů v reálném čase. Získal magisterský titul v oboru zvukového designu na ENS Louis Lumière (Paříž) a pracoval na výzkumu robotického designu a interaktivního osvětlení na ENS Arts Décoratifs (Paříž). Alexandrova umělecká tvorba a akademický výzkum jsou pravidelně prezentovány na mezinárodních událostech, jako jsou Mutek, Elektra BIAN, Festival Internacional de la Imagen, Ars Electronica, ISEA, Impakt Festival, MuffatHalle, Bcn_llum, ALIFE Conference, Media Art History nebo Nuit Blanche v Torontu.

Ghost in the Machine

Ghost in the Machine je kinetická instalace, skládající se z konstrukce a mohutných fasetovaných válců, pokrytých zrcadlovými plochami. Válce se otáčejí kolem své osy v naprogramované choreografii a vytvářejí dojem, jako by se na diváky neúprosně valily. Projekce, jež se částečně zachycuje na fasetách zrcadel, se zčásti odráží mezi diváky, čímž je začleňuje do děje. Projekce vycházející ze záznamů demonstrací, skandování, zpěvu a ruchů se slévá v mohutný tok zvuku a obrazu připomínající abstraktní hudbu a divoký rej pulzujícího barevného světla rozbitého pohybem zrcadel. Záměrem instalace je vyvolat v divákovi dojem, že se stává součástí události, která ho přesahuje, fascinuje a vzrušuje. Stejně tak v něm však vzbuzuje pocit nejistoty a obav, kam ho nakonec zavede.

Klára Horáčková je umělkyně a designérka. Absolvovala Ateliér skla Vladimíra Kopeckého na Vysoké škole uměleckoprůmyslové v Praze, kde zároveň docházela i do Ateliéru sochařství. Od roku 2012 působí jako odborná asistentka Ateliéru skla. Současně se věnuje také samostatné tvorbě, která zahrnuje drobnější plastiky, stejně jako rozsáhlé instalace. Umělkyně často pracuje s motivem odrazu, iluze a snahy vtáhnout diváka do interakce s objektem.

Kolektor

Site-specific instalace s názvem Kolektor metaforicky rozvíjí význam kašny, ve které je situována. Kolektor může v obecném významu představovat zařízení, které něco sbírá, zadržuje a uchovává. Z historického hlediska představovaly studny velmi důležitý městský prvek, který fungoval jako hlavní zdroj pitné vody. Tato čistě praktická funkce však byla později nahrazena, studna se proměnila v kašnu a získala nový reprezentativní význam jakožto technologický div a symbol pokroku. Dočasná světelná instalace představuje technologickou metaforou vody, která ve fontáně běžně proudí. Geometrická souměrnost instalace vychází z osově souměrné zahradní architektury Zámku Troja. Fontána díky svému umístění představuje středobod areálu a místo původní praktické funkce zadržování vody získala funkci spíše symbolickou až spirituální, hromadící jistý druh energie. Kolektor symbolicky zobrazuje právě tyto proměny a vztahy mezi vodou a energií.

Jan Poš studoval na Fakultě umění a designu Univerzity Jana Evangelisty Purkyně na Katedře elektronického obrazu v progresivním multimediálním studiu Time Based Media pod vedením Daniela Hanzlíka a Pavla Mrkuse. V současné době studuje v ateliéru Socha 2 u Tomáše Hlaviny na Akademii výtvarných umění v Praze. Ve své aktuální tvorbě se zabývá vztahem reálného a virtuálního prostředí. Zkoumá jejich vzájemný vztah a narušuje hranice mezi nimi. K tomu využívá počítačové 3D programy, ve kterých vytváří různé simulace, které dále zhmotňuje v reálném prostředí. Po formální stránce se jeho díla pohybují na hraně sochy, objektu a instalace.