Za oponou: dvacet černobílých let Příběh ČSSR ve fotografiích (1969–1989) 23. 9. 2015 – 31. 10. 2015
Za oponou: dvacet černobílých let. Příběh Československé socialistické republiky ve fotografiích (1969-1989) / Dietro la cortina di ferro: 20 anni in bianco e nero. La storia della Cecoslovacchia in una raccolta di fotografie (1969-1989)
V roce 2010 přijala Galerie hlavního města Prahy do správy výstavní prostory i sbírku Pražského domu fotografie, obsahující soubory od více než stovky fotografů, tvořících převážně ve druhé polovině 20. století.
Výstava Za oponou: Dvacet černobílých let z této sbírky představuje nyní italskému publiku reprezentativní výběr černobílých fotografií jedenácti známých českých a slovenských fotografů z doby od konce šedesátých do začátku devadesátých let 20. století. Plasticky zachycuje atmosféru své doby a podmanivě vypráví příběh běžného života v bývalém Československu za komunistické totality. Vystavené fotografie rovněž autenticky zachycují zlomové okamžiky z období politického převratu a přechodu zpět k demokratickému systému.
Časové ohraničení zde tvoří dva základní mezníky: prvním je rok 1968, kdy invaze sovětských vojsk (resp. vojsk varšavské smlouvy, viz fotografie Pavla Štechy, Srpen 1968) ukončila nadějné období tzv. Pražského jara – období demokratizačních reforem a uvolňování restriktivního komunistického systému. Druhým milníkem je pak Sametová revoluce v listopadu roku 1989, která tuto druhou fázi totality ukončila, a události, jež bezprostředně následovaly: jmenování prozatímní, téměř apolitické vlády (5. prosince 1989), zvolení dramatika a disidenta Václava Havla československým prezidentem (1. ledna 1990), první svobodné volby (5. a 6. června 1990), následný vznik nové legitimní vlády (29. června 1990) a v neposlední řadě postupný a definitivní odchod vojsk Varšavské smlouvy z území Československa.
Dobu mezi těmito historickými milníky, jež naše výstava především mapuje, lze zjednodušeně nazvat obdobím „normalizace“. Po ideovém uvolnění ve druhé polovině 60. let šlo o opětovné utužení moci vládnoucí komunistické strany a s ním související návrat ke kontrolovanému společenskému systému známému z let padesátých, a postupnou destrukci jakýchkoli nezávislých aktivit. Prakticky tento proces zahrnoval čistky v komunistické straně, propouštění neloajálních osob ze zaměstnání, obnovení cenzury v tisku i všech kulturních i jiných oblastech, zrušení většiny zájmových a politických sdružení a organizací atd.
Zdánlivě se v tomto období vrací neuvěřitelná míra politizace a ideologizace běžného života; oproti tuhému stalinismu padesátých let jde však pouze o vnější slupku, tvořenou záplavami vyprázdněných frází, manifestací a gest. Ve skutečnosti byla v této době téměř celá společnost korumpována důmyslným komplexním systémem větších či menších materiálních výsad (či naopak znevýhodnění), která postupně uvádí většinovou společnost do bezděčné závislosti na systému. Uspokojením materiálních lidských potřeb zároveň systém zbavoval jednotlivce jakékoliv vlastní vůle k odporu či osobní zodpovědnosti za svůj život, své okolí i věci společné.
Výstava Za oponou: Dvacet černobílých let reprezentuje širokou škálu pohledů na tato dvě desetiletí života za „Železnou oponou“ i na dobu jejího pádu a definitivního zániku. Bezútěšnou realitu socialistického Československa na jedné straně charakterizují ideologicky exponované, zároveň však vysoce ilustrativní fotografie politických manifestací od Dany Kyndrové a Zdeňka Lhotáka. Tyto zdánlivě čistě dokumentární snímky monumentálně inscenovaných ideologických rituálů (Spartakiáda, oslavy Svátku práce nebo komunistických výročí) odhalují v detailním pohledu jejich absurditu a povrchnost. Z druhé, civilnější polohy pak tentýž příběh plasticky dokreslují obrazy denní reality, jako například cyklus o legionářích či pohledy do zákulisí sociálních ústavů Dagmar Hochové, Jána Reča a Jaroslava Kučery. Výraznou estetiku krajin i jejich obyvatel zjizvených bezohledným přístupem totalitního režimu, představují především syrové scenerie Viktora Koláře z ostravských dolů a fotografie destruovaného venkova Jindřicha Štreita. Podobná svědectví o stavu prostředí a člověka podávají také snímky Karla Cudlína, Jaroslava Kučery nebo Pavla Diase, podobně jako ukázka z nesmírně rozsáhlého cyklu pohledů z okna městského bytu od Jiřího Hankeho. Listopadový převrat a nový start československé společnosti je zde zastoupen jemně ironizujícími momentkami Pavla Štechy, Dagmar Hochové, Karla Cudlína a Jaroslava Kučery z počátků působení prezidenta Václava Havla, nové vlády i parlamentu.
