Zahrada Zámku Troja

Celý projekt zahrady je inspirován rodovým znakem Šternberků, a to osmicípou hvězdou. Osmička se pak opakuje v různých zahradních schématech naší zahrady Zámku Troja. Celý zámecký areál je přístupný několika vchody. Současná hlavní brána je nad rampou v západní části parteru poblíž zámku. Původní hlavní vjezd a vchod do zahrady byl ale na jižní straně, od řeky Vltavy ke konci okrasné zahrady, v ose zámku. Menší branka je také v jihovýchodním cípu sadu směrem k řece.

Popis zahrady

Okrasná zahrada je osově symetrická. Rozprostírá se v bezprostředním okolí zámku (horní parter zahrady), je osázena nízko střiženými buxusovými ploty a záhony s letničkami. Součástí této části zahrady jsou dvě původní barokní fontány – západní a východní. Zahrada pak pokračuje v dolní jižní části pod rampou, která umožňovala příjezd kočárů tažených koňmi až k zámeckému schodišti. Tato část zahrady je čtvercového tvaru a je rozdělena na osm trojúhelníkovitých polí. Vnější pole jsou osázena okrasnými slivoněmi (myrobalány) s karmínovým olistěním, vnitřní trojúhelníkovitá pole jsou ohraničena nízce střiženými tisovými ploty. Uvnitř těchto trojúhelníkových polí jsou buxusové keře vystříhané do tvaru spirály. Na křížení os hlavních cest ve spodní části okrasné zahrady je umístěna Neptunova fontána, která vychází z půdorysu původní barokní fontány.

V okrasné části zahrady jsou dva vzrostlé stromy – ve východním obrazci se nad slivoněmi tyčí statný jehličnan, douglaska tisolistá. V západní části, nad buxusovými spirálami, je to mohutný dub cer.

Další částí zahrady je štěpnice (sad), která se nachází na východ od budovy zámku.

Sad je rozdělen do osmi nepravidelných polí připomínající tvar hvězdy, uvnitř sadu je pak umístěn labyrint. Jednotlivá pole i labyrint jsou vytvořeny z vysokých, stříhaných habrových plotů. Ve středu labyrintu je solitérní strom – líska turecká.

Součástí zahrady jsou další menší stavby a umělecká díla – zahradní divadlo, slavnostní schodiště u zámku, prospekty s kolorovanou štukovou výzdobou, pergola se sousoším Paridův soud, terakotové vázy na rampě a ohradních zdech, poprsí imperátorů na střeše oranžérie a domku zahradníka, fontány a další umělecká díla současná i barokní. V dolní části zahrady je budova oranžérie, sloužící dnes k edukaci, a hospodářské a provozní budovy zámku a zahrady.

Umělecké prvky

Prospekty

Ostře vybíhající cíp kosočtverečné východní zahrady má tvar špice šternberské hvězdy. Ze středu kosočtverce se hvězdicovitě rozbíhá osm cest. Hlavní cesty ústí u ohradní zdi, na které jsou iluzivní prospekty s reliéfní štukovou výzdobou na motivy z antické mytologie. Východní prospekt zobrazuje Herkulovy činy, jižní prospekt, známý pod názvem Divadlo, znázorňuje epizodu antického dramatu se scénou setkání Corony s Apolonem. Severní prospekt se zachoval pouze v torzu s erby hraběte Vojtěcha Václava ze Šternberka a jeho choti Kláry Bernardiny z Malzanu.

Fontány

Ve středu zámecké zahrady, přímo v ose hlavního vstupu s oválným schodištěm, byla na samém počátku 18. století zbudována velkoryse tvarovaná kašna s bohatou sochařskou výzdobou. Z dochovaných fragmentů nemůžeme zcela přesně rekonstruovat její podobu, ale s jistotou můžeme její vzory hledat v soudobých barokních fontánách v Římě. Půdorys původní fontány byl nalezen při průzkumech v roce 1978. Ve středu kašny stříkal z mohutného skaliska silný vodotrysk, který doplňovaly tryskající prameny z chrličů bočních plastik. Centrální výjev se nedochoval celý, předpokládáme, že hlavní figurou byl sám Neptun se svou manželkou Amfitríté. Kolem nich na lasturách plula jejich družina Tritónů a Nereidek na mořských nestvůrách a delfínech.

Boční fontány v horním parteru jsou tvarovány jako skalní útvary, na kterých si můžeme všimnout podobných motivů, které jsou zachyceny i na skaliscích Tartaru. Mezi prýštící vodou se objevují ještěrky a žáby, vodní rostliny nebo dokonce žertovný motiv kamenické opravy falešnou kamennou kramlí. Předpokládáme, že všechny kašny byly sekány dílnou J. G. Heermanna nebo dokonce přímo samotnými sochaři.

Terakotové vázy

Ohradní zeď kolem zahrady dodnes zdobí soubor terakotových váz, na atikách oranžérie a domku zahradníka jsou bysty antických imperátorů. Čtveřice alegorií ročních období byla původně rozmístěna na terasové zdi nad sklepením zámku. Vázy jsou zdobeny girlandami, maskarony, atributy erbů majitelů zámku, figurálními a zoomorfními prvky. Tak početný soubor terakotových váz a figurálních bust je v Evropě ojedinělý. Bohužel dnes je již většina váz z pálené hlíny nahrazena replikami a originální části jsou mnohokrát restaurovány a doplňovány.

Schodiště

Dvouramenné schodiště přivádělo vznešené návštěvníky přijíždějící z Prahy skrze loveckou oboru dnešní Stromovky do zámeckých zahrad a z nich přímo do slavnostního sálu v prvním patře, kde se hostům otevřel pohled na monumentální malířskou výzdobu s námětem oslavy habsburského rodu. Schodiště bylo zároveň samostatně konstruováno jako barokní divadlo, jeviště pro scénu pádu Gigantů do Tartaru. Architektura schodiště skrývala důmyslný vodní systém, který na poražené Giganty spouštěl vodopád, jímž se dramaticky prohluboval celý výjev. Podle dochovaného popisu voda tryskala nejen z úst obou Gigantů na dně Tartaru, ale také ze soch olympských bohů a z dalších částí architektury schodiště. Dolní část Tartaru fungovala jako kašna, kde se stékající voda sbírala a odtékala do zahradních fontán, nacházejících se ve spodní části terasovitě uspořádané zahrady. Přestože se vodní systém už od konce 18. století nepoužíval, technické prvky systému přivádějícího vodu jsou stále zachovány.

Realizace celého díla a bohaté sochařské výzdoby byla zadána Johannu Georgu Heermannovi, který do Prahy přicestoval v doprovodu svých synovců Zachariase a Paula Heermannových.

Paridův soud

Sousoší s názvem Paridův soud přímo pro trojskou zahradu vytvořil sochař Stanislav Hanzík ve spolupráci s architektem Otomarem Kučou v roce 1989. Mladík, který dosud nepoznal ženu, měl rozhodnout spor o krásu mezi bohyněmi Athénou, Hérou a Afrodíté. Scéna zachycuje moment, kdy se Paris rozhodl podat jablko „té nejkrásnější“, Afroditě.

Tradiční karavan – Tomáš Džadoň

Tajemná maringotka uprostřed jablečného sadu je umělecké dílo výtvarníka Tomáše Džadoně z roku 2006. Během pobytu ve Finsku navrhl umělec realizaci karavanu, který pojmenoval Tradiční karavan a spojil v něm původní formy života bydlení s těmi současnými. Místo moderního designu ho konstruoval ve stylu tradiční dřevěné chalupy včetně tradičního vesnického vybavení. Džadoň při koncipování celého interiéru respektoval tradiční uspořádání pokojů, jeho dřevěný karavan je navržen tak, jak to kdysi opravdu vypadalo. Na hlavním trámu, který se táhne napříč celým prostorem, je nápis: Džadoň Štefan a manželka 1878 (autorovi rodiče, datum je vymyšlené).

Zpívající fontána – Matouš Lipus

Instalace Zpívající fontána byla původně v roce 2019 vytvořena pro venkovní vršovickou galerii. Vyjadřuje se k problematice nedostatku vody a reaguje na klimatickou změnu naší planety. Dnes je přemístěna do výukové zahrady, kde vybízí návštěvníky galerie ke spolupráci a péči o své okolní prostředí.

Studánky – Václav Cigler

Soubor sedmi studánek do středu esovitých ornamentů ze stříhaných buxusů navrhl přední český umělec Václav Cígler v roce 2016 u příležitosti své souborné výstavy v Zámku Troja. Kruhové objekty z cortenu naplněné vodou fungují jako zrcadla, ve kterých se odráží obloha s běžícími mraky.

Kované brány – Hugo Demartini a Jaromír Bruthans

Autorem moderní kované hlavní brány u vstupu od Zoologické zahrady z let 1987–1988 je Jaromír Bruthans. Vedlejší jižní ocelovou bránu ve spodních zahradách navrhl významný sochař Hugo Demartini v roce 1989.

Stromy zahrady

Lípa srdčitá  Tilia cordata

Opadavý listnatý strom s hladkým kmenem, až 30 m vysoký. Letorosty jsou většinou lysé. Listy jsou okrouhle srdčité, krátce špičaté, 4–7 cm dlouhé, na líci sytě zelené, na rubu tmavozelené a rezavě chlupaté. V úžlabí žilek svazek zrzavých chlupů. Květy žlutobílé, silně vonící. Je to dřevina rozšířená od východní Evropy až po jižní Skandinávii.

Lípa evropská  Tilia europaea

Tento opadavý listnatý strom dosahující výšky až 25 m. Spodní větve jsou převislé a kmen charakterizují svalovité ztlustliny. Letorosty jsou lysé. Listy jsou šikmo srdčité, na líci tmavozelené a na rubu světlejší a rovněž lysé, v úžlabí žilek se nacházejí chomáčky bílých chlupů. Květy jsou žlutavě bílé a dlouhé asi 8 mm. Plody jsou plstnaté nažky s tvrdou stěnou. Lípa evropská je křížencem mezi lípou srdčitou a velkolistou. Rozšířena je jako parkový strom.

Lípa řapíkatá  Tilia petiolaris

Opadavý listnatý strom vysoký až 25 m. Větve mají převislé konce, mladé výhony jsou bíle plstnaté. Listy má špičaté, 7–11 cm dlouhé, převislé ostře pilovité, báze šikmo srdčitá, listy na rubu bíle plstnaté, na líci tmavozelené, řapík 5–6 cm dlouhý. Květy jsou bělavé uspořádané v plstnatých vidlanech. Plody pětižeberné, kulovité. Rozšíření: jihovýchodní Evropa až Malá Asie. V Evropě známý parkový strom.

Lípa velkolistá  Tilia platyphylla

Opadavý listnatý strom. Dorůstá až 40 m výšky. Kmen velmi tlustý, drsný, mělce rozpukaný. Mladé výhonky červenohnědé a chlupaté. Listy jsou okrouhle srdčité s krátkou špičkou a až 12 cm dlouhé, na líci živě zelené, na rubu světlejší a s měkkými, rovnými odstávajícími bílými chlupy. Květy jsou žlutavě bílé a uspořádané po třech ve vidlanech. Plody jsou plstnaté s pěti žebry. Rozšíření: střední a jižní Evropa, Kavkaz. U starých líp jde často o tento typ.

Lípa stříbřitá  Tilia tomentosa

Opadavý listnatý strom dorůstající až 30 m výšky. Větve vzpřímené, metlovité nebo skoro metlovité, vzhůru trčící, mladé větévky jsou šedě plstnaté. Listy okrouhlé srdčité a až 10 cm dlouhé, jemně pilovité, na líci tmavozelené, na rubu chlupatě řapíkaté. Řapík je 2,5–3 cm dlouhý. Plody zašpičatělé, až 1 cm dlouhé. Rozšíření: jihovýchodní Evropa, Maďarsko a Srbsko. Často je vysazována dřevina v parcích.

Douglaska tisolistá  Pseudotsuga menziesii

Vždyzelený jehličnatý strom dorůstající až 50 m. Borka na starých stromech tmavohnědá, hluboce rozbrázděná. Na mladých stromech je hladká. Větve jsou postaveny v nepravidelných přeslenech. Jehlice jsou převislé, 2–3 cm dlouhé. Po rozemnutí příjemně voní. Šišky jsou vejčité, 5–10 cm dlouhé. Krycí šupiny šišek přečnívají. Místem původního výskytu je západ Severní Ameriky, v Evropě se pěstuje v lesích, stejně jako v parcích a zahradách.

Dub cer  Quercus cerris L.

Opadavý listnatý strom se široce kuželovitou korunou, až 35 m vysoký. Borka je černavá a rozpukaná v malá políčka. Letorosty jsou šedě plstnaté. Listy laločnaté, 6–12 cm dlouhé, velmi proměnlivé. Pupeny řídce chlupaté, obklopeny trvalými nitkovitými palisty. Plody jsou žaludy v „třásnité“ číšce. Dub cer je rozšířen v jižní Evropě, Malé Asii. U nás jen v parcích.

Javor polní babyka  Acer campestre L.

Opadavý listnatý strom nebo keř. Dorůstá až 15 m výšky. Větve v mládí chlupaté, drobné listy. Borka korkovitá na mladých letorostech. Listy vstřícné, do poloviny dlanité, 3–5 cm klané, ze spodu měkce pýřité a chlupaté, řapíky listů jsou mléčící. Kvete v květnu těsně po vyrašení. Plody jsou dvounažky s rovnoběžně rozestálými křídly. Javor babyka se dá použít i do živých plotů. Rozšířen v Evropě, Malé Asii, hlavně v rovinách a údolích. Dřevina parků a zahrad.

Líska turecká  Corylus colurna L.

Opadavý listnatý strom, až 20 m vysoký. Má šedobílou korkovitou borku. Koruna je kuželovitá se vztyčenými větvemi, mladé větve jsou žláznatě chlupaté. Listy jsou pak široce vejčité a u báze široce srdčité, na líci tmavozelené, na rubu světlejší chlupaté. Kvete v únoru až březnu. Plody jsou oříšky s tvrdou skořápkou, až 2 cm velké. Je rozšířená v jihovýchodní Evropě a v Malé Asii. U nás parkový strom.

Zimostráz vždyzelený  Buxus sempervirens L.

Stálezelený pomalu rostoucí keř, strom. Větvičky hranaté, světle zelené, hustě porostlé listy. Listy vstřícné, okrouhle až podlouhle vejčité, leskle zelené, 3–5 cm dlouhé. Květy jsou nenápadné, žlutozelené. Je to jižní keř, ale vysazuje se v celé Evropě. Dobře snáší řez.

Habr obecný  Carpinus betulus

Opadavý listnatý strom dorůstající až 20 m výšky s nepravidelnou korunou. Kmen hladký, svalovitý. Mladé větve jsou jemně plstnaté. Listy široce podlouhle vejčité, u báze široce srdčité, 8–12 cm dlouhé, dvakrát pilovité. Květy jsou uspořádány v jehnědy, zelené, nenápadné. Prašníkové a pestíkové jehnědy. Plody jsou drobné oříšky s trojlaločným listenovým obalem. Zůstávají na stromě dlouho do zimy. Rozšířen je v celé Evropě až po Persii. Snáší dobře řez.

Tis červený  Taxus baccata

Stálezelený jehličnatý strom i keř. Borka je na stromech červená odlupující se. Větve jsou široce odstávající. Jehlice dvouřadé, přisedající, 1–3 cm dlouhé, leskle tmavozelené, na rubu světle zelené. Semena jsou černá, 6–7 mm dlouhá, tvrdá, obklopena červeným, dužnatým míškem. Celý strom je jedovatý. Je rozšířen v celé Evropě. V parcích, sadech, na hřbitovech.

Slivoň myrobalán  Prunus cerasifera nigra

Opadavý listnatý strom nebo keř dorůstající 3–10 m výšky. Kmen je tmavý. Listy jsou karmínově červené, vejčité, jemně pilovité. Květy jsou světle růžové. Kvete od konce března do začátku dubna. Plody jsou drobné peckovice mirabelky, tmavě červené. Rozšířen je po celé Evropě. Pochází z Blízkého východu, střední Asie.

Jabloň obecná  Malus pumila Mill

Opadavý listnatý strom, 5–10 m vysoký. Mladé větve jsou plstnaté. Listy jsou eliptické až vejčité, 4–10 cm dlouhé, drobně vroubkované. Květy jsou bílé, na okraji narůžovělé. Kvete v dubnu. Plody jsou kulovité malvice. Pochází z Malé Asie, Kavkazu.